Od roku 1989 měly Československo a později dva státy z něj vzešlé jednu hlavní mezinárodní prioritu: pryč ze země nikoho, pryč od toho, co zbylo po rozpadu SSSR. Vstoupili jsme do OECD, NATO a EU. Aby bylo všem jasné, kam patříme - a kam bychom, nebýt 40 let reálného socialismu, patřili již dávno.

Když chybí vize

Jak dál nevíme. Hlubší integrace Evropy je téma, vůči kterému se stavíme velice chladně. Postoj Británie je též zdrženlivý, ale na rozdíl od nás transparentní. Británie vždy byla někde mezi Evropou a USA (Britové říkají kontinentálním obyvatelům Evropané, sami se tak tedy nevnímají), Británie odmítá daň z finančních transakcí kvůli City a má vyjednaný opt-out z eura. Česko nic z toho nemá a ze zapojení do fiskálního paktu nám žádné výhody neplynou. Jen rizika.