Když necháš vše za sebou, nezbývá ti nic jiného než jít dopředu. Něco podobného se mi točilo v hlavě toho rána pátého září roku 2004, kdy jsem poprvé vystoupila na pražské Florenci se dvěma zavazadly, tisícem eur v kapse a vízem ke studiu češtiny, které mělo trvat sedm měsíců.

Česká republika byla již v Evropské unii; pro Rumunsko bylo něco takového pořád jen krásný vzdálený sen. V naší třídě se nás paní učitelka ptá, jak dlouho žijeme v Čechách. Nerozumím, nechápu; spolužačka mi to musí přeložit. "Dvě hodiny," odpovím. Paní učitelka zvedne obočí a dívá se na mě podezíravě. Usmívám se. To je vše, co jí v daném okamžiku můžu nabídnout.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se