Luděk Niedermeyer, nyní poslanec Evropského parlamentu (s kterým mne pojí přátelské vztahy, takže v této výměně názorů nevidím vůbec nic osobního), nesouhlasí s mým názorem na ruské sankce, považuje jej za “špatný, krátkozraký a nezodpovědný”. Jádro mého pohledu na věc přitom on sám vystihnul perfektně, když interpretuje můj apel na posilování ekonomické a vojenské síly Evropy tak, že Rusko může postupovat, jak dnes postupuje do doby, než my budeme silnější.

Je to přesně tak. Nejde při tom o skutečnost, že Západ je vojensky silnější již dnes. Absurdní představa plné vojenské konfrontace s Ruskem je mimo realitu. Rozhodující jsou však dvě věci, stejně jako v období studené války. Za prvé, musíme chápat základní zájmy protivníka a při jeho – byť slabší, ale stále podstatné vojenské a ekonomické (dodávky energií do Evropy) síle tyto zájmy respektovat. Za druhé, musí fungovat zastrašovací efekt, tedy druhá strana musí vědět, že v případě zásadního ohrožení našich zájmů jsme rozhodnuti využít naší vojenské síly a jsme k tomu nejen materiálně, ale hlavně politicky a společensky připraveni. Západ pokulhává v obojím.