Ani nezastírám, že vůči sankcím jsem spíše skeptický. Nejde ani tak o to, že bych pochyboval, že Rusko minimálně participuje na bojových akcích na Ukrajině. Nehodnotím ani tolik jejich oprávněnost.  Jde spíše o logiku, co mají přinést. Podle vyjádření evropských představitelů jde o uklidnění situace na Ukrajině. Jenže, sám Vladimir Putin odmítá, že by měl na situaci jakýkoli vliv, občas vydá nějaký apel, kterému se někdy ozbrojenci podřídí, někdy nikoli. Může se to zdát jako komedie, ale sdělení je pak jasné: „Na situaci nemám vliv, kromě morálního, podívejte se, oni mě neposlouchají.“ Posiluje se tím i zdání tohoto hnutí jako vnitřně ukrajinského.

Nikdo ani příliš nepromýšlí, co udělat, když Rusko nesplní, co je od něj požadováno. O nejasnosti cílů jsem už mluvil, ale co bude, pokud ani další kolo sankcí nezabere? O Vladimiru Putinovi se často říká, že je to šachista, člověk, který promýšlí několik tahů dopředu. Proč by vlastně jakkoli ustupoval? Každé další kolo sankcí vzbuzuje stále více protestů ze strany jednotlivých evropských států. Není těžké si domyslet, že pokud prostě tuto novou vlnu budete ignorovat, další přijde jen těžko. Daleko větší efekt, než přímé dopady sankcí, mají očekávání, která způsobují pokles rublu.

Rusku jsou připojení Krymu a události na východě Ukrajiny podávány jako napravení historické křivdy, spravedlivá věc. Jakékoli sankce mohou jen posilovat pocit, že je Rusku bráněno v dosažení toho, na co má právo a že je Vladimir Putin jediným vůdcem, který Rusko před západním tlakem může ochránit. Navíc, jejich efekt přijde až za několik měsíců či let. Propad ekonomiky se lehce vysvětlí efektem sankcí, i když ve skutečnosti jsou problémy ruské ekonomiky způsobeny spíše jinými faktory, jako je závislost na vývozu ropy a zemního plynu či obecný pokles růstu ekonomik BRICS.

Paradoxně, největší efekt na obyvatelstvo tak nemají sankce, které přijala Evropská unie, ale ruské protisankce. Ani ty na mě nepůsobí jako příliš promyšlené, nesvědčí o šachistické mazanosti vůdce Kremlu. Zákazy dovozu masa zvedly jeho ceny, další druhy zboží prostě na pultech obchodů nejsou. Rusko dokonce zrušilo i zákaz některých výrobků prostě proto, že se ukázal být jako příliš unáhlený. Podobně i případný zákaz zahraničních automobilů by asi daleko více postihl samotný Kreml než západní výrobce. Působí zde tak kreativita různých ruských zájmových skupin, které se sankcemi snaží prosadit omezení konkurence na vnitřním trhu. Výsledkem bude, pokud ne přímo omezení nabídky, tak pokles kvality zboží.

Pokud jde o snahu zbavit se Vladimira Putina na základě ukrajinských událostí, popřípadě jej donutit splnit, co je od něj požadováno, nemyslím, že jsou sankce ideálním způsobem. Jakákoli snaha o expanzi může být zastavena jen v tom případě, že náklady na její uskutečnění jsou neúměrně vysoké a pro obyvatelstvo nepřijatelné. Něco podobného se stalo Sovětskému svazu v Afghánistánu, kdy sovětské vedení nebylo ani odstrašeno sankcemi či bojkotem olympiády, ale obrovskými ztrátami a jejich vlivem na společnost. Náklady tak narostly do neúměrné výše. Převedeno na současnou situaci, pouze vyšší bojeschopnost ukrajinské armády může zajistit zamezení expanze, nikoli sankce.   

Je samozřejmě možné, že se mýlím, že vše bylo důkladně promyšleno, a to včetně případné ruské reakce, a jedná se o velmi sofistikovanou hru, do které se Vladimir Putin stále více zamotává. Že jde o snahu podkopat jeho režim tím, že sám udělá chyby, které pocítí běžní Rusové a které bude stále obtížnější vysvětlovat jako důsledek nátlaku západních nepřátel. Nicméně mám spíše pocit, že jde o snahu ukázat, že něco děláme, aniž by ta snaha byla hlouběji promyšlená.