Inflace v eurozóně opět spadla k pětiletým minimům (0,3 % y/y). Pro trh to v zásadě není nic překvapivého, málokdo čekal ale tak ostrý propad jádrové inflace. Ta odráží pokračující zesláblou poptávku v evropských ekonomikách, především pak v Itálii a Francii. Itálie se vrátila na začátku roku 2014 do recese a včerejší čísla potvrdila, že dva měsíce v řadě zažívá propad cenové hladiny. Evropská centrální banka proto pravděpodobně ve čtvrtek nechá dveře otevřené ještě výraznější měnové expanzi. Ta se slabým evropským růstem ale mnoho nenadělá. Může pouze oslabit euro a vyostřit obchodní spory mezi Evropou a Amerikou

Problémy Itálie a Francie jsou strukturální povahy a další uvolnění měnových kohoutů v tuto chvíli již těžko ekonomiku rozhýbe. Obě ekonomiky trápí kombinace ztráty konkurenceschopnosti a vysoké nezaměstnanosti.Pomoci by jim teoreticky mohl rychlejší růst spotřeby v zdravějších koutech eurozóny, především v Německu. Německá spotřeba sice zrychluje, ale i tak v současných časech super-nízké nezaměstnanosti těžko překonává 1%ní roční růst. Expanzivnější měnová politika na tom už těžko něco výraznějšího změní. Peníze jsou pro banky super-levné a dostupné již dnes, rychlejší růst úvěrů tedy nastartují jen stěží. Hlavním efektem měnové expanse ECB bude pravděpodobně slabší euro, které v největší světové ekonomice primárně podpoří opět exportně orientované podniky.

Německo přitom rok co rok zvyšuje své obchodní přebytky se zbytkem světa a v uplynulých letech sesadilo z pomyslného trůnu světového exportéra číslo jedna Čínu. Jeho obchodní přebytky se zbytkem světa dosahují ročně přes 250 miliard dolarů. Podle poslední zprávy MMF by si Německo v roce 2013 zasloužilo až o 15% silnější kurz (http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2014/062614.pdf ). Od začátku roku přitom euro na frontě s dolarem oslabilo o dalších 9%  Podhodnocený kurz, který posiluje německý export a oslabuje spotřebu je proto mnohým trnem v oku. I proto slábne kritika USA vůči Číně a naopak sílí vůči německému modelu růstu, příliš spoléhajícímu na poptávku ve zbytku světa. Washington, Paříž a Řím by jednoduše rádi viděly vyšší rozpočtové výdaje Berlína.