V pražské galerii Nová síň je k vidění ojedinělá výstava. Naposledy před tím, než je rozdělí licitátorské kladívko, se na stěnách sešlo přes třicet obrazů z pozůstalosti Františka Vobeckého, malíře, fotografa a neprávem opomíjené osobnosti meziválečné avantgardy. Lze předpokládat, že objevná výstava a na ni navazující aukce ovlivní ceny Vobeckého děl na trhu s uměním.

Katalog k nedělní aukci, pořádané síní Prague Auctions, dává druhý život textu, jímž historik umění František Šmejkal roku 1985 doprovodil samostatnou výstavu Vobeckého raných děl. Tehdy Šmejkal tohoto výtvarníka doslova vytáhl ze zapomnění. Ani poté ale nebylo Vobeckého malířské dílo dostatečně oceňováno. Spíš než jeho obrazy v povědomí zůstaly fotografické práce.

František Vobecký se vyučil krejčím a působil jako střihač ve slavných prvorepublikových salonech Podolská a Rosenbaum. Tam začal fotografovat módu a postupně i malovat.

Rok studoval v Paříži na soukromých uměleckých školách, v zásadě byl ovšem autodidaktem. Sblížil se s osobnostmi avantgardy, ovlivnily jej významné výstavy, které do Prahy přinášely impulzy z aktuálních světových uměleckých proudů – především pověstná surrealistická výstava Poesie 1932.

Tento souputník generace Devětsilu maloval nejprve ve stylu lyrického kubismu. Později ho ale úplně opustil a, jak píše František Šmejkal, jeho obrazy se začaly „rodit z nitra, z umělcových představ, ze života snu a nevědomí“. V druhé polovině 30. let Vobecký objevil spontánní, automatickou techniku zvanou dekalkomanie a hodně se jí věnoval. Významnou stopu zanechal také na poli koláže.

V surrealistickém období používal fotografii velmi tvůrčím způsobem, při fotografování svých důmyslně nasvícených asambláží vynalézal stále nové postupy.

Výstava a aukce

František Vobecký

Galerie Nová síň, Praha

(Výstava trvá do 30. května, aukce proběhne 31. května v 16 hodin)

Nedělní aukce z jeho pozůstalosti ovšem nabídne pouze obrazy. Lze z nich vyčíst, jak dobře byl Vobecký obeznámen s proměnami estetiky v evropském umění.

V jeho Portrétu ženy cítíme picassovskou stopu, Půlakt je jako pocta Modiglianimu, obraz Dívka se džbánem má chagallovskou atmosféru. Podmanivě barevné zátiší z roku 1931 leží na pomezí mezi kubismem a artificialismem.

V malířské tvorbě Vobecký nebyl průkopníkem nových cest. Již objevenému ale vtiskával svoji vlastní, velmi osobitou podobu. Pozornosti se mu dostává zaslouženě.