Možná super, ale rozhodně ne hrdina. Deadpool je film pro žánrem poučené diváky

Superhrdinové vypadají pod maskou různě. Jako nesmělý kluk od vedle, nemotorný brýlatý novinář, jako extravagantní milionář. Ale nikdy nevypadají jako avokádo, co mělo divoký sex s jiným avokádem. Musel přijít herec Ryan Reynolds a ve filmu Deadpool nechat maskéry, aby se na něm vyřádili víc než na ohořelém zabijákovi Freddym Kruegerovi z hororové série Noční můra z Elm Street.

Příměr s avokádem ve snímku skutečně zazní a patří k něžnějším, uměřenějším průpovídkám. Že Deadpool, tento "vedlejší" produkt ze série X-Men, jenž zítra vstoupí do českých kin, vypadá trochu jinak než většina komiksových filmů, je jasné už od úvodních titulků. Kamera bloudí po akčním záběru, který zamrzl v čase, a místo tradičních jmen se objevují popisky typu "britský padouch" či "sexy kočka", přičemž celé to prý režíroval "přeceněný blb".

"Blb" se jmenuje Tim Miller, jde o jeho debut a vše podstatné se naučil jako tvůrce vizuálních efektů u populárních videoher typu Mass Effect 2. Ale Deadpool v jeho režii rozhodně nejsou jen krvavé audiovizuální omalovánky. Byť je tu krve výrazně víc než v klasickém superhrdinském filmu pro celou rodinu.

Hned od začátku − a nejen z jeho "smrťácké" přezdívky − je jasné, že Deadpool je možná super, ale rozhodně ne hrdina. A celý film je především láskyplným rozkladem většiny klišé, která vévodí komiksovému žánru.

Super, ale ne hrdina

Dalších 8
fotografií

O lásku tu jde v první řadě. Kdyby to divákům nedošlo, maskovaný hrdina jim to poví. A vůbec toho napovídá spoustu. Deadpool je film, který neustále pomrkává na publikum, je nekorektní podobně jako jedna z prvních podobných komiksových "herezí" − šest let starý Kick-Ass od Matthewa Vaughna. Ale také je to komedie pohrávající si s popkulturním univerzem, mnohem širším, než jsou komiksy od vydavatelství Marvel.

Než se stal Deadpoolem, byl Wade Wilson žoldákem, který stručně vzato nejednal v rukavičkách. Pak přišla velká láska − i když romance v tomto podání připomíná spíš konverzační přestřelku dvou protřelých veteránů, co se slastně trumfují v tom, kdo má originálnější "válečné zranění". O něco později přišla smrtelná diagnóza a vzápětí drsný experiment s DNA, který zničil nejen rakovinné bujení, ale též Wadeův sličný obličej. A pak už se z dějových motivů nabízí jen pomsta − zápletka a rozuzlení však u tohoto filmu zdaleka nejsou nejpodstatnější ingrediencí.

Deadpool je složen ze spousty drobných radostí, z nichž většina spočívá v tom, že tvůrci si ze sebe umí udělat legraci. Začíná to už Reynoldsem, který byl doposud obsazován díky své vizáži, ale tady si většinu času musí vystačit s kadencí vlastního hlasu a maskou, pod kterou není hezký pohled.

Ironické narážky často naznačují, že celé je to jen film, na přetřes přijde malý rozpočet či jména herců z jiných dílů série X-Men. Další monumentální porci humoru obstará plechový titán Colossus s ruským přízvukem, vizáží Arnolda Schwarzeneggera a zvyky Mirka Dušína, který by rád Deadpoola naverboval do týmu X-Menů, ale naráží na zásadní neporozumění v oblasti morálky a náhledu na koncept hrdinství.

Snímek je místy skvělou konverzační komedií, jejímž "hrdinou" je vtipálek s vizáží hororového monstra. Dokáže pobavit, nikoliv však pohltit. Nejde o přirozenou komiku, jakou oplývali například marvelovští Strážci galaxie, na to se film až příliš okázale snaží ukázat, jak je nad věcí. V Deadpoolovi jsou protagonisté podobnými "nerdy" jako jeho typické publikum.

Jde o sebevědomý snímek se sympaticky špinavými akčními scénami, které se nebojí krve ani detailů. Slušný debut plný nápadů. Ale v posledku film, v němž "britský padouch" z titulků je ještě větší šablonou, než napovídá nálepka. Podobně jako u dalšího méně známého hrdiny Ant-Mana jsou ve hře spíš malé lidské věci než záchrana světa. Ale na rozdíl od Ant-Mana se tu lidský rozměr nakonec ztrácí pod záplavou vtípků pro otrlé a žánrem poučené diváky.