Pohřeb nenarozené finanční ústavy

Vládní koalice zjevně vzdala snahu, že by přesvědčila opoziční zákonodárce, aby ústavní většinou schválili finanční ústavu. Což měl být jakýsi jízdní řád veřejných financí, aby se v dobrých časech neprojedlo úplně vše a krize nebyly tak bolestivé. Pokud zákon bude schválen jen prostou většinou, každá další vláda si ho může změkčit či zcela zrušit podle svých aktuálních potřeb. Což je přesně to, čemu garance tří pětin poslanců měla zabránit. Je komické, jak politici (často ti samí) po čtyřech letech od hluboké hospodářské krize zapomněli, proč je nějaká forma zákonné garance veřejných financí podstatná. Nikoliv proto, aby se okamžitě začalo šetřit. Ale proto, aby zbyl finanční polštář na krizová léta a nemuselo se pak rychle a tupě škrtat na úkor těch nejchudších a nejzranitelnějších. Zároveň finanční pravidla měla být garancí, až zase jednou zešílí trhy a zadřou se kolečka kapitalismu. V té chvíli by finanční ústava vzkazovala: zde se rozumně hospodaří. Na to vše nyní kašleme a stáváme se tak jedinou zemí v regionu, která nemá ani nebude mít hodnověrnou dluhovou brzdu.

Z dluhových brzd všeho druhu se stal během krize fetiš, protože všem politikům v Evropě došlo, že sami nemají sílu efektivně řídit veřejné finance. Svoji slabost se rozhodli vyřešit zákonným limitem pro utrácení. Po vzoru Švýcarska se tak překotně zaváděly v unijních zemích různé limity, aby každý ze šetřivých politiků mohl na předvolebním mítinku říct "To já ne, to zákon". Evropská unie si v lednu 2012 schválila vlastní fiskální pakt, který limitoval schodky rozpočtů a veřejný dluh. Proti byla jen Británie a k všeobecnému překvapení i Česko. Premiér Petr Nečas tehdy při vytáčkách, proč to udělal, prohlašoval: eurolimity nám nevyhovují, schválíme si vlastní, lepší pravidla. Tak se zrodil yetti finanční ústavy, který od té doby běhá českou politikou, ale nikdo ho už nikdy neviděl. Mezitím v celé Evropě země zatáhly za dluhové brzdy různé výroby. V eurozóně jednotně, Poláci či Maďaři se svázali ústavou. Jen Česko nic. Když nastoupila vláda Bohuslava Sobotky, slavně schválila evropský fiskální pakt, ale už pomlčela o tom, že se jím bude řídit až po vstupu do eurozóny. Takže zase nic. Shoda na finanční ústavě, kterou Sobotkův kabinet sice schválil, ale nenašel pro ni hlasy ve sněmovně, se nyní definitivně rozpadla.