Země česká, země zahulená

I po letech usilovných debat zůstane Česko jednou z mála zemí v Evropě, kde se kouří v restauracích. Poslanci nakonec protikuřácký zákon úplně potopili. Je to důsledná tečka za fantasmagorickým příběhem, během kterého se z protikuřáckého zákona postupně vypařil smysl. 

Nejprve byl předschválen "kompromisní" návrh, aby hospody byly sice nekuřácké, ale mohla v nich být kuřárna. Až o rozměrech čtvrtiny celého podniku. Fakticky by se ani tak nezměnilo vůbec nic. Kuřárna měla být sice stavebně oddělená, a jak se vyjádřil obránce základního lidského práva na rakovinu plic Marek Benda z ODS, "nebude do ní smět kouř". Nápad to byl jistě zajímavý, ale otázkou zůstává, do jaké míry by čmoud, obsahující několik set jedovatých sloučenin, cedulku Zákaz vstupu kouře respektoval. Empirie nás informuje, že čmoud bývá nedisciplinovaný. Když se kouří v jedné místnosti, je nakonec nahuleno všude.

Dá se s klidem říci, že kuřárna je fakticky jen jiný název pro setrvale zahulenou hospodu. Tvrdíte, že ne, protože do kuřárny by nesměla obsluha? V praxi by to fungovalo asi takhle: je deset večer, v kuřárně nekuřácké restaurace narváno, servírka vesele roznáší půllitry. Přichází kontrola. "Co tady děláte? Vždyť sem roznášet pivo nesmíte!" "No coby, šla jsem si zakouřit, a tak jsem při cestě vzala nějaké to pivo, vždyť o nic nejde, ne?" zapýří se slečna, přesně podle pokynů majitele, který jí hned u přijímacího pohovoru vysvětlil, že to buď udělá takhle, nebo si může hledat práci jinde.