Kdo po jednání tripartity o dalším zvýšení minimální mzdy slyšel předáka odborářů Josefa Středulu, mohl se leknout, že žije v dickensovském kapitalismu 19. století. Pokud nejste pro další zvýšení minimální mzdy, chcete "zisky a bídu". Povstání zotročených dělníků a ustavení sovětů se zdají být za rohem, pokud vláda a podnikatelé nekývnou na zvýšení minimální mzdy z 9900 na 11 500 od Nového roku. Aby té politizace jednoho z nejvýznamnějších parametrů české ekonomiky nebylo málo, i další hráči předvádějí dosti smutnou hru.

Středulův protivník, zástupce podnikatelů Vladimír Dlouhý, by rovnou minimální mzdu zrušil. Což je ovšem ale také zjevný nesmysl, nejsme v Americe, v naší ekonomice tento institut má místo, garantuje příjmové dno a je na něj navázán výpočet dávek či daní. Přestřelky Středuly s Dlouhým by však nikdy nebyly tak intenzivní, kdyby se nad jejich hlavami nehrála jedna velmi politická hra ve vládě.

Po letech, kdy si na minimální mzdu nevzpomněl žádný politik (včetně těch levicových), prezidentský kabinet Jiřího Rusnoka v roce 2013 zvýšil minimální mzdu o pětistovku. A tak vypukly v ČSSD závody, kdo přihodí více. Horní strop neexistuje. Existuje jen dolní laťka a ta zní: alespoň o korunu více, než se líbí ministru financí a nejvážnějšímu politickému konkurentovi Andreji Babišovi.

Aby byl Babiš za držgrešli, minimální mzda stoupá o desítky procent. Což je opravdu velký skok. Vytváří se tak jakási maximinální mzda, jejíž zdůvodnění je pouze politické, nikoliv však ekonomické.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se