Orbán je jistě spokojený

Vidět Viktoru Orbánovi do hlavy není až tak těžké. Poprvé zasedl do křesla premiéra v roce 1998. Ale v dalších volbách pohořel, stala se z něj takřka politická mrtvola. Jenže nevzdal se, začal od nuly a následně se v roce 2010 triumfálně vrátil do premiérského křesla. Byl to však už jiný Orbán. 

Viděl, že na to musí jít jinak, pokud nechce, aby se mu stalo totéž co prvně. Uvedl tedy do chodu ústavní změny, jimiž autokraticky koncentroval moc ve svých rukou, a to i moc mediální. Od té doby je těžké být v Maďarsku nezávislým novinářem. Kdekdo se toho všeho vyděsil, viděl v tom útok na demokratické uspořádání země. Ale jemu plán vyšel. Ve volbách 2014 se udržel. Teď musí totéž dokázat v roce 2018. Jde na to ovšem trochu jinak. Pumpuje do lidí – především poselstvími na billboardech po celé zemi – představu, že Maďarsko je obklíčené nepřátelskými silami. V první řadě to je Evropská unie, pak ale i nadnárodní firmy, měnové instituce, západní nevládní organizace a miliardář George Soros, americký "vydřiduch" s maďarskými kořeny, jenž ty nevládní organizace financuje a podporuje. Ale pozor, hlavními jezdci této protimaďarské apokalypsy jsou podle Orbána uprchlíci. Ti si nezaslouží soucit. Nejsou nic než dobyvačnými "tlupami" s cílem islamizovat Maďarsko. A jejich vpád do Evropy režíruje jistá "síla v pozadí".