Revoluce, která začala před 27 lety a které už řada lidí z mnoha podivných důvodů odmítá říkat revoluce, nebyla nesena jen společným odporem k jedinému nepříteli, jak se traduje v obecných debatách rok co rok. Odporný komunistický aparát padl i kvůli společné touze, která sice prvotně směřovala k plným regálům a materiálně pohodlnému životu, jenž se v našich představách odehrával za naší západní hranicí, ale která měla i obecnější půdorys lidské svobody a otevřenosti. Všichni tehdy chtěli ven, chtěli svět bez hranic a bariér, nikoli domácí bohatou pevnost Československo, v níž bychom se mohli, ba dokonce měli bát o vlastní bohatství a svobodu.