Fraška jménem evidence tržeb

Premiér Bohuslav Sobotka, poté co se šíleně vytočil kvůli změnám v elektronické evidenci tržeb na poslední chvíli, vyzval ministra financí Andreje Babiše, aby pro ostatní ministry vyhodnotil dopady navrhovaných změn. V tomto kontextu je potřeba zdůraznit několik věcí. Za prvé, evidence tržeb (i když třeba ne elektronická) byla součástí dlouhodobého programu sociální demokracie. To, že ji dokázala prosadit až ve chvíli, kdy je v koalici s Babišem a kdy všechny plusové body sbírá ministr financí, zatímco všechna negativa ČSSD, je chyba sociální demokracie a její neschopnosti prosadit to, co chce. Za druhé, na to, že elektronická evidence tržeb je možná revoluční krok, ovšem díky tomu také značně nevyzkoušený, upozorňovali všichni. Ovšem jedno české přísloví říká: kdo s čím zachází, tím také schází. Což je to, co by si měl uvědomit premiér, než se pustil do kritiky svého koaličního kolegy.

Elektronická evidence tržeb (nebo vlastně jakákoliv jiná evidence tržeb) je v zásadě dobrou myšlenkou. Alespoň v tom smyslu, že by (teoreticky) mohla srovnat podmínky podnikání pro všechny, zejména co se týká placení daní. V praxi je rovnost podmínek pro podnikání zhruba stejná jako tvrzení, že všichni lidé jsou si rovni. Každý typ podnikání podléhá jinému zdanění a klade na podnikatele jiné nároky. Srovnání podmínek živnostníka, který ručí celým majetkem, a když se mu nezadaří, zkrachuje, a společníků v akciové společnosti, kteří mají pod sebou mnoho typů podnikání a mnoho společností s různou právní subjektivitou, ale neručí majetkem, a když jim zkrachuje jedna společnost, jsou tady ještě mnohé jiné, je prostě nemožné. Jediné, na čem se lze shodnout, je, že všichni mají odvádět daně. I tady ovšem platí, že velká společnost má víc peněz na kvalitního právníka a daňového poradce než živnostník, který "optimalizuje" nejlépe tak, že raději tržby nepřizná.