Zdálky by se mohlo zdát, že jsou věci jasné a ministr zahraničí USA John Kerry je ve svém projevu pojmenoval správně. Palestinci přece musí mít také svůj stát. Jeruzalém ať je spojenou metropolí obou zemí. Izraelské osady, budované na územích Západního břehu, okupovaných od šestidenní války v roce 1967, jsou "překážkou míru". Což dává rozum: Jak by mohly být pro mír přínosné či alespoň neutrální, když Palestincům berou ten prostor, který má být jejich státem.

Zdálky to tak asi je, leč zblízka se věc jeví jinak. Do očí bije zejména zjevně bláhová představa, že by Jeruzalém mohl být spojenou metropolí − neboť jak by to přece asi fungovalo? Kdo by měl jurisdikci nad Zdí nářků, nejposvátnějším místem judaismu, která je přitom pouhých pár metrů od Chrámové hory, což je zase třetím nejposvátnějším místem islámu? Obě hluboce významná místa jsou tak u sebe, že tam ani žádnou hranici mezi nimi nelze vést. Toť třeba detail, na němž se zatím vždy vše formálně zadrhlo. Leč zatímco Izraelci umožňují muslimům Chrámovou horu navštěvovat a i spravovat, Židé by v opačném případě mohli na Zeď nářků dozajista jen vzpomínat. A mimochodem těžko se také domnívat, že by křesťané pak mohli také jako nyní bez problémů navštěvovat baziliku Božího hrobu, jež je vzdálená pár minut pěšky. Jestli někdo může zaručit, aby Svaté město zůstalo přístupné pro všechny, je to zhola Izrael. Přiznejme si to.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se