Nejlepší rozpočet v celé historii samostatného Česka, tak prezentuje výsledek hospodaření státu za minulý rok ministr financí Andrej Babiš. Místo naplánovaného zatnutí sedmdesátimiliardové "sekyry" končí státní kasa v plusu. Máme tu tedy ministra financí, který dokázal, co nikdo před ním: poprvé reálně z roku na rok snížit zadlužení státu. 

Co k tomu vedlo? Je to tím, že Babiš na rozdíl od všech svých předchůdců "umí vybírat daně"? Nebo má jen štěstí, že ministerstvu financí šéfuje v době růstu? Odpověď bychom si neměli tvořit apriorně podle politických preferencí, ale výhradně podle faktů. Na jaké klíčové oblasti se vyplatí zaměřit pozornost?

1. DPH, DPH a znovu DPH. Není nic důležitějšího

Výběr pro rozpočet nejdůležitější daně vzrostl. Nenechte se však ohromit prostými čísly, důležité je meziroční srovnání. Růst v řádu nízkých jednotek procent, jaký dosud mohlo ministerstvo financí v každém z letošních měsíců vykázat, ale moc k chlubení není. Není totiž důkazem, že se skutečně daří daň lépe vybírat a potírat miliardové podvody, ony Babišem často zmiňované "karusely". 

Proč? DPH platí občané každým nákupem. Růst vybrané částky by tak měl v době, kdy se zásadně nemění sazby ani požadavky finanční správy na plátce, odpovídat tempu, jakým rostou útraty zákazníků v českých obchodech. A to se zatím v žádném z měsíců nestalo. Pokud vánoční nákupy (a v prosinci zavedená EET) nečekaně nepřinesou naprostý zvrat, pak to znamená, že přes všechny nové nástroje jako kontrolní hlášení, přes optimistická očekávání, že EET začne k přiznávání tržeb, a tedy i k odvodům DPH motivovat už předtím, než začne platit, stát nejdůležitější daň vybírá hůř než v minulosti.

Pro objektivní obraz je třeba sledovat položku celkový výnos DPH. K 1. lednu 2016 došlo ke změně způsobu, jakým se DPH rozděluje, a do státního rozpočtu putuje menší podíl než v minulosti. Nemusíme se ale bát, že by tento fakt Babiš větou o tom, že "krajům posílá z daní více", někdy ještě nepřipomenul.

Ke konci listopadu byl ovšem celkový balík vybrané DPH proti stejnému období roku 2015 vyšší ani ne o čtyři procenta. Útraty v obchodech přitom rostly víc. Je třeba ptát se proč.

2. Spotřební daně. Rozpočtu pomáhají kuřáci a motoristé

Levná ropa je pro ekonomiku i státní rozpočet manou nebeskou. Pohonné hmoty byly díky situaci na světovém trhu výrazně levnější než v letech minulých. Pro motoristu je velký rozdíl, zda za litr benzinu zaplatí 36 korun, nebo 29. Učebnicová poučka o dopadu ceny na poptávku se projeví jak tím, že lidi víc jezdí, tak třeba i tím, že – a data z dálnic tomu nasvědčují – tam, kde to jde, jezdí rychleji. Propálený benzin tolik nebolí. V době rostoucí ekonomiky a platů zvlášť.

A protože spotřební daň je pevná, vázaná na objem, stát si přijde na své. O to víc, že stále nebylo (a nikdo o tom radši nemluví) zrušeno "protikrizové" zdanění nafty dodatečnou korunou z každého natankovaného litru.
Silnice jsou plné, ekonomika roste a s tím i počet kamionů - a výsledkem dosud byl růst vybrané daně ani ne o pět procent. To k chvalozpěvům na celníky a Daňovou kobru a k tvrzení, že je to důsledkem rozmetání "podvodnických" sítí, zrovna prostor nedává.

Z nepřímých daní dosud nejrychleji rostla suma, kterou státu zaplatili kuřáci. Ovšem to je tím - a v tomto případě to MF hrdinně přiznává –, že od ledna znovu vzrostlo daňové zatížení tabáku.

3. Ekonomika jede, firmy vydělávají – a platí – víc

Pokračuje konjunktura a to je na ziscích znát. Firmy z nich zaplatily meziročně zhruba o 13 procent víc. To odpovídá faktu, že inkaso daní z příjmů právnických osob je jednou z nejcykličtějších položek. V krizi se vypaří – v nejdrsnějším roce 2009 byl propad o 63 miliard, tedy o více než třetinu. V tučných dobách si stát přijde na své. Od Babiše a jeho týmu jistě uslyšíme, že je to tím, jak efektivně finanční správa pracuje, ale když má MF uvést konkrétní opatření, jmenuje ty, jejichž přínos je třeba hledat div ne lupou. Například doměrky firmám, které svým zahraničním matkám prodávají produkci za netržní cenu, se dosud počítaly ve stamilionech.

4. Zaměstnanec jako zlatá slípka

Nezaměstnanost už roky klesá, je nyní nejnižší v Evropě, takže daně a povinná pojištění platí víc lidí než kdy předtím. Navíc konečně došlo k citelnějšímu zvýšení platů. Že fyzické osoby, tedy občané, státu na daních odvedou více, by proto nemělo nikoho šokovat. Růst zhruba o osm procent u zaměstnanců je solidní, ale predikovatelný.

Vůbec největší balík jde do rozpočtu z odvodů na sociální pojištění, které je u nás v mezinárodním srovnání velmi vysoké a zaměstnance, i ty s nižšími příjmy, silně zatěžuje. Letos si stát naplánoval, že na těchto odvodech vybere astronomických 422 miliard. Růst o desítky miliard v konečné bilanci určitě uvidíme. Tomu pomáhá i nárůst platů ve státní sféře.

5. Nízké úroky, skrytý doping pro rozpočet

Stát si za sebou táhne dluh přesahující jeden a půl bilionu korun. Tyto závazky musí průběžně refinancovat a sehnat i peníze na uhrazení nových deficitů. Nyní je však v unikátní situaci: za krátkodobé státní dluhopisy jsou investoři ochotni zaplatit více, než je jejich nominální hodnota. Výsledkem je ona záporná úroková míra na dvouletých dluhopisech, stát opravdu dostává víc, než bude vracet. A to rozpočtu pomáhá.

Pro férovost je třeba připomenout, že úroky na českých dluhopisech klesají už roky. Česko začalo být pro investory atraktivní ještě dříve, než odezněla dluhová krize v eurozóně, a náklady na obsluhu dluhu tak citelně klesaly i v posledních letech ministrování Miroslava Kalouska. Za Nečasovy vlády také došlo k poslednímu zlepšení ratingu Česka od významné agentury.

Zápornými úroky se Andrej Babiš často chlubí a zásluhy připisuje své osobě.

Do záporných výnosů však české dluhopisy dotlačily intervence ČNB, respektive sázky na jejich blížící se konec. Dluhopisy masivně skupují zahraniční investoři, kteří čekají, že zhodnocení koruny jim hravě pokryje ztrátu, jíž nyní "dotují" rozpočet.

Jako celek však české veřejné finance, čistě účetně, na spekulacemi hnané záporné úroky dlouhodobě doplatí. Důvodem je fakt, že ztráty ČNB po zhodnocení koruny - a tedy snížení korunové ceny desítek miliard eur, které kvůli intervencím nakoupila - budou řádově převyšovat sumu, jaká se ušetří na obsluze dluhu. Vzniklou díru v bilanci, která srazí kapitál ČNB hluboko do minusu, bude centrální banka splácet desetiletí. A státní rozpočet od ní, na rozdíl od situace v jiných státech, po tu dobu neuvidí ani vindru.

Ale to od Babiše neuslyšíme, tomu nyní hraje do noty, že levná obsluha dluhu rozpočtu pomáhá k opticky ještě lepšímu výsledku.

6. Výdaje

Dosud k vysokému přebytku pomáhalo, že stát z různých důvodů nestíhal provádět naplánované investice. To je negativní faktor brzdící současný i budoucí růst, ale opět: v povrchně vnímané bilanci příjmy versus výdaje pomáhá k dosažení rekordních výsledků. Což už prezident Zeman, navzdory tomu, že sám investiční výdaje propaguje, jak může, ocenil slibem, že ministra financí nominuje na Nobelovu cenu za ekonomii. Není pochyb, že tuto lichotku směřovanou na šéfa nyní nejpopulárnější strany hlava státu zopakuje.

Kromě toho, že švédská centrální banka, která tuto cenu uděluje, oceňuje teoretické ekonomy, nikoliv politiky, je taková chvála přepjatá i z jiného důvodu. Ministr financí by měl vysvětlit, jak je možné, že jeho resort naplánoval rozpočet, který se bude od výsledku lišit podobně výrazně jako v krizovém roce 2009. Naštěstí v opačném gardu, než když zuřila největší krize od třicátých let. Otázka ale zůstává: jak to, že v ekonomicky klidném a předvídatelném roce došlo k takovému extrému? Opravdu může utéct výsledek o sto a více miliard? Jde o selhání aparátu ministerstva, nebo šlo od počátku o záměr?

Pominout nelze ani otázku, zda jsou nastavené trendy udržitelné. Stát totiž rozhodně nešetří sám na sobě. Provozní výdaje na rozdíl od kapitálových celoročně rostou. Vláda navyšovala platy svým zaměstnancům a jistě to udělá i letos, v předvolebním období. Současně roste počet lidí, které stát zaměstnává. Málokde je to vidět tak názorně jako na ministerstvu financí, které za Babišovy éry nabralo stovky lidí. Že by někde, po vzoru úspěšných firem, zeštíhlovalo? To není styl této vlády, a nemůžeme tedy čekat, že by se skutečné škrty v rozpočtu objevily.