Lepší demonstraci platnosti rčení "cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly" jsme tady asi ještě neměli. Poslanci dnes definitivně schválí lex Babiš − zákon, kvůli kterému se Andrej Babiš musí zbavit médií a celého Agrofertu, aby mohl zůstat v politice. Na první pohled to vypadá jako drtivý úder Sobotky, Bělobrádka, Kalouska a Fialy nenáviděnému oligarchovi. Jenže ve skutečnosti se demokratické strany nadšeně střílí do vlastních nohou. Zákon možná Babišovi lehce zkomplikuje život, ale politicky platit budou ti, kdo ho na něj ušili.

Antibabišovský zákon samozřejmě neohrožuje demokracii, jak komicky tvrdí Babišův muž na práce všeho druhu Jaroslav Faltýnek. Pokud někdo ohrožuje demokracii, je to Andrej Babiš. Je na pováženou, když ministrovi financí patří firmy, které se ucházejí o státní zakázky a dotace. Je nebezpečné, když politik vlastní vlivná média a minimálně v jednom případě kamarádí se šéfredaktorem. Pilíře demokracie sice formálně drží, ale jsou podmáčené Babišovou všudypřítomností. Všichni jsou si rovni, ale Babiš si je rovnější. Tohle je pro společnost nezdravé, tohle musí pryč, podobně jako bolavý zub. Jenže umění politiky, podobně jako umění lékařské spočívají v tom, jak problém řešit, nikoliv jak se v něm neproduktivně a bolestivě vrtat. A tady lex Babiš selhává na celé čáře. Co se totiž stane? Babiš převede aktiva do svěřenského fondu, což je ryzí formalita, protože nad majetkem fakticky kontrolu neztratí. Všechno bude fungovat dál tak, aby (Babišovi) bylo líp. Navíc si napíše na billboardy: "Ožebračili mě! Ale já to vydržím, protože vám chci sloužit! Jsem s vámi, buďte se mnou!!!" Slza dojetí sklouzne po tváři voličově, aby stejně hladce sklouzl hlas do volební urny. Než to řešit takto, raději to neřešit vůbec.