Novelizovaný zákon o střetu zájmů je definitivně schválen a už vypukla taková malá soutěž, kdo dřív pošle lex Babiš k Ústavnímu soudu. Budou to poslanci ANO, nebo bude rychlejší prezident Miloš Zeman? To je ale jen politická stránka věci, kdo získá rychleji cenné bodíky u Babiše. Zajímavější je, zda mají odpůrci zákona u Ústavního soudu opravdu nějakou šanci.

Podle mě ano.

Rozumná nerovnost?

Pokud vůbec Ústavní soud celou věc přijme, je jasné, že dříve či později skončíme tak či onak u článků 3 Listiny (rovnost) a 11 (vlastnictví). Teď jde o to, jakým způsobem se k nim dostaneme.

Určitě by argumentace neměla být tak hloupá, jak se místy povedlo Hradu při odůvodňovaní prosincového veta prezidenta. K tomu jsem již tehdy psal drobnou glosu

Debata ale samozřejmě může být a jistě bude vážnější (nevíme, zde v právní divizi Agrofertu pod vedením někdejšího pracovníka Vysoké školy politické ÚV KSČ A. Bílka už nevzniká rychle bobtnající sekce "ústavní práva našeho šéfa").

Už jsem před časem zmiňoval, že z inspirací bude jistě podstatný lustrační zákon, nejdůležitější příklad ústavní konformity zjevně nerovného přístupu k veřejným funkcím. 

Ale myslím, že se dostaneme i k jinak nesouvisejícím Pl. ÚS 61/04 nebo třeba Pl. ÚS 1/08, protože vedle testu proporcionality se rychle dostaneme i k testu racionality, které v těchto případech byly podstatné.

V případě lex Babiš je extrémně důležitý výklad věty, že ústavně v pořádku je i "taková zákonná úprava, u níž lze zjistit sledování nějakého legitimního cíle a která tak činí způsobem, jejž si lze představit jako rozumný prostředek k jeho dosažení, byť nutně nemusí jít o prostředek nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší".

Kombinace lustračního zákona a právě této věty může vzbuzovat dojem, že lex Babiš projde. Možné to jistě je, ale ten lex Babiš je tak špatně napsaný, že soud minimálně vyškrtá některé nejhůře napsané paragrafy a de facto zákon kompletně vykostí. Myslím si to konkrétně u tří oblastí.

Všichni proti jednomu

Je to zákon proti jedné politické funkci, a to ministrovi, což je nepřijatelné. Jistě, to už se řeklo několikrát. Ale co nějaký důkaz? Tak třeba zde: Ze studií "Právní úprava střetu zájmů poslanců a dalších veřejných činitelů" a "Omezení členů vlády vykonávat určité činnosti po dobu výkonu vládní funkce a deklarace členů vlády bránící střetu zájmů" od Parlamentního institutu velmi dobře vyplývá, jak si státy dávají záležet, aby logicky vyjmenovaly široký okruh dotčených osob obdobnými zákony. My jsme se však omezili na ministry, což je nepřijatelný práh. Je jedno, že zákon není "nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší", ale hlavně není "rozumný".

Absurdnost tohoto přístupu vyplývá u konkrétního ustanovení. Asi toho nejdůležitějšího, jež vylučuje v § 4b a § 4c z veřejných zakázek, nenárokových dotací a investičních pobídek firmy veřejného funkcionáře, který ovládá přes 25 procent firmy. Problémem zde není procento, ale to, co představuje "veřejný funkcionář".

Poslanci tuto limitaci zjevně vytrhli z rakouského Transparent-Gesetz: "Pokud součet podílů člena spolkové vlády a jeho manžela činí více než 25 procent, nesmí být takovým společnostem přímo nebo nepřímo uděleny od spolku zakázky. Pokud součet podílů člena zemské vlády a jeho manžela činí více než 25 procent všech podílových práv k dané společnosti, nesmí být takovým společnostem přímo nebo nepřímo uděleny zakázky od země, do které spadají."

Jenže v Česku ustanovení zúžili z politických důvodů jen na ministry. Členové zemských vlád, tedy u nás hejtmani a krajští radní, dál mohou být bohatí podnikatelé a rozhodovat v krajské exekutivě o miliardách.

To není rovné a soud na to musí přijít.

Proč zrovna média?

A pak tu jsou média. Podle zákona "Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku".

Politická motivace je jasná. ČSSD, TOP 09 či ODS ani tak nevadí, že Agrofert prodá letos více salámů či hnojiv. Ve volebním roce především vadí jeho nemravné vlastnictví médií (v den přijetí zákona jej Babiš zkritizoval v pořadu Rozstřel iDnesu, který vlastní). 

A zde bude pro ústavní soudce velmi zajímavé zvažování, proč by to mohlo být špatně.

Přestože stále žijeme po roce 1989 v období odporu vůči stranickým médiím, není nijak výjimečné, když strana nějaký list vlastnila či dosud vlastní (zdravíme Haló noviny). Jen proto, že Lidové noviny mají svou disidentskou historii, tak to ještě automaticky neznamená, že je teď nemůže vlastnit bývalý člen Komunistické strany Slovenska. O osudu těchto novin mají rozhodnout čtenáři, ne zákon.

Ve výčtu médií také nepochopitelně chybí internetová média. Jistě, stát na ně dosáhne mnohem hůře než na televizi, rozhlas či tisk, ale zde je příklad přece lustračního zákona s přístupem "když jsi něco udělal, tak tady být nemůžeš". Není nutné přece blokovat stánku iDnesu, když Babiš zákona neuposlechne. Jen ho premiér může odvolat, protože dotyčný nenaplňuje podmínky zákona.

To ale podle aktuální úpravy nejde.

Kde je opravdový vliv Babiše?

A nakonec soudci jistě dojdou i ke kritériu vhodnosti, tedy zda paragraf omezující určité základní právo umožňuje dosáhnout stanovený cíl.

Až se Babiš zbaví majetku a převede ho do svěřenského fondu (či využije jinou možnost), tak mu stále zůstane přímo ovládaný majetek v zahraničí, především Německu, který mu generuje obrovské zisky. Přímá ekonomická moc mu tedy zůstane a bylo by zajímavé, kdyby například jeho SKW Stickstoffwerke Piesteritz jen tak ze škodolibosti otevřela filiálku v Praze a zúčasnila se tendru na dodávku strategických zásob do státních sil.

Kromě celkového vlivu je nutné také rozlišit i strategický dosah jeho jednotlivých majetků. Babišovi kritici jsou fixovaní na média, protože mají pocit, že jim ve volebním roce škodí. Ale ústavní soudci se asi budou ptát: proč funkcionáři výslovně zakazujeme vlastnictví jednoho sektoru (médií), když Babiš dokazuje, že funkcionář může ovlivňovat strategické zájmy úplně jinde (dodávky státní Explosii, závislost na Babišově zpracování řepky pro biopaliva atd.)?

Na shledanou u soudu

Ať už jsme proti lex Babiš, nebo pro něj, těžko se ubránit přání, aby se Ústavní soud zákonem hlavně zabýval. Byla by to jistě jedna z nejzajímavější debat, která by nám toho řekla spoustu ani ne tak o Babišovi, ale především o tom, jak chápeme českou demokracii a její ústavní práva.