Začněme takhle: Britská premiérka Theresa Mayová loni na jaře hlasovala v referendu pro setrvání své země v Evropské unii. Když se pak stala šéfkou vlády, protože David Cameron odstoupil, čelila celou dobu podezření, že se nebude umět s vystoupením z unie poprat. Nejdřív hlasuje proti, ptali se lidé, a pak má vést všechny rozhovory s Bruselem?

Svým způsobem ten možný zmatek v její hlavě dokládalo to, jak se Londýn nebyl po celý zbytek roku schopný rozhodnout, kterým směrem vyjednávání s unií vést.

Bylo to frustrující. Třeba britský ambasador při EU Ivan Rogers na protest proti přetrvávající malé ujasněnosti ohledně britských cílů odstoupil. A tak jsme do dneška třeba nevěděli, jestli bude ostrovní království třeba chtít setrvat v jednotném trhu, byť by to znamenalo zachování volného pohybu osob. Kámen úrazu byl přitom v tom, že zastánci brexitu vždy volný pohyb osob odmítali.

Mayová tedy dnes nalila světu čistého vína. Víme, že o setrvání v jednotném trhu nebude Británie usilovat, tudíž volný pohyb osob skončí. A víme také, že vyjednanou výstupní dohodu s unií bude muset schválit parlament, což ovšem může rozluku dost zkomplikovat. A nevíme pořád, jak bude chtít Británie vyjednávat ohledně celní unie.

Leč i tak zaplať pánbůh za to, co řekla. Zapeklitá věc se začíná trochu vyjasňovat.