Existují věci, které se objeví dřív, než na ně nastane doba. Leonardo da Vinci mohl vymyslet supervrtulník, jenže neměl spalovací motor, tak zůstalo jen u nákresu. Česká S-karta pro sociální dávky teoreticky mohla fungovat, kdyby ovšem nevzbuzovala naprostý odpor, a to nejen u potenciálních uživatelů, takže bylo podstatně jednodušší a rozumnější ji zrušit. "Jen" to stálo peníze.

To samé platí pro elektronické recepty, které se v legislativě už mnoho let pravidelně objevují a zanikají. Samotná elektronizace zdravotnictví možná není až tak špatný nápad, když podle odhadů může v nemocnicích kvůli nežádoucímu vzájemnému působení léků, které pacienti užívají, skončit každoročně až 3400 lidí, z nichž asi 230 zemře. Jenže jediným viditelným výsledkem elektronizace pod taktovkou státu jsou utracené miliardy za nefunkční elektronické systémy a postupné bobtnání počtu institucí, jež mají nějaké to elektronické e v názvu. Namátkou třeba České národní fórum pro eHealth, Platforma pro elektronické zdravotnictví a výhledově třeba Národní centrum elektronického zdravotnictví.

Přesto by bylo chybou elektronizaci jednoznačně odsoudit. V ideálním světě by se lékař podíval do zabezpečené, leč dokonale informované a aktualizované databáze na to, s čím vším se pacient léčí, získal by přehled o tom, jaké léky bere, a věděl by přesně, které kombinaci by se měl jeho klient vyhnout. V reálném světě je ovšem pacient rád, že se k lékaři dostane, protože ti stávající stárnou a noví nepřicházejí. Což pacientovi možná až tak nevadí − upřímně léta praxe mnohdy ocení spíš než nový počítač a připojení na internet. Navíc realita dokonalé zabezpečení informací nezná a útoky hackerů jsou stále intenzivnější. Kdo by doopravdy chtěl, aby se v rámci "doktorleaks" jeho okolí dozvědělo, že bere prášky "na hlavu" nebo si třeba tajně léčí nějakou pěknou pohlavní nemoc?

Podle odhadů po zavedení e-receptů skončí na čtyři tisíce lékařů. Bezpochyby jde o značně nadsazená čísla, stejně jako třeba v případě nasazení elektronické evidence tržeb. Lékaři mají ale podstatně lepší vyjednávací pozici než hospodští − pokud zavře restaurace, je tady jiná, případně si lze uvařit. Když odejde lékař, samoléčba zjevně nebude tou správnou alternativou.

Elektronický recept a třeba i léčení na dálku prostřednictvím počítače jsou bezpochyby budoucností i ve zdravotnictví. Nová generace, která se "rodí" s chytrým telefonem v ruce, nebezpečí úniků informací vnímá jinak a elektronizaci vyžadovat bude. Zatím na ni ale evidentně nenastal čas.