Měnit k lepšímu stravovací návyky dětí je ušlechtilý a legitimní cíl. Neznamená to ale, že každý, kdo takový cíl deklaruje, se použitými prostředky trefuje do černého.

Česká vláda schválila masivní navýšení dotace programu, v rámci nějž je žákům v mateřských a základních školách zdarma dodávána žádoucí strava. Kdo by protestoval proti miliardové investici do zdraví dětí? "Mlíčko" přece dětem svědčí a ovoce a zelenina jakbysmet. Jenže problém je v tom, že špatné stravovací návyky ve skutečnosti žádný školní projekt neumí vyřešit.

Výzkum v této oblasti poukazuje na skutečnost, že stravovací návyky jsou u dětí v prvé řadě závislé na přístupu rodiny. A ten se liší podle kultury, socioekonomického postavení i vlastních zvyků a zlozvyků rodičů. Samotná škola nehraje v možné změně stravovacích návyků podle dosavadních zjištění (například publikovaných v odborném časopisu The Journal of Law, Medicine & Ethics) žádnou zásadní roli. Jako médium svého druhu pochopitelně škola zprostředkovává dětem mimo jiné i odlišné stravovací návyky jejich vrstevníků, kteří v určitém věku přebírají roli vzorů, a tím pádem mají vliv na měnící se chování mladého člověka v různých ohledech. Ale škola sama o sobě nemá potenciál plošně měnit způsob stravování dětí.

Příznačná je skutečnost, že v podstatě neexistuje analýza dopadu programu, který školákům už několik let zprostředkovává tzv. zdravé potraviny. Jinými slovy, nikdo není schopen říct, jaký má tento program na děti vliv. Projekt Ovoce do škol, na který současný miliardový "mléčný" krok navazuje, sice každoročně hodnocení provádí a na základě dotazníků vyplněných řediteli škol se můžete dozvědět detailní informace, kolik porcí v průměru připadlo na žáka, kdy se ovoce rozdávalo, kolik projektových dnů se ve školách zorganizovalo a kolik procent ovoce pochází z Česka. Ale o skutečném dopadu na stravovací návyky dětí tam není nic. Dotazníkem s řediteli nic takového zjistit nemůžete. Oddíl "domácnosti žáků a stravovací zvyky" je velmi sporý a obsahuje naprosto obecná a nijak překvapivá zjištění typu "největší problémy jsou v Karlovarském kraji". Ano, největší problémy v ČR jsou tam, kde je relativní chudoba.

Kdyby se ta ona miliarda − a mnohé další z podobných projektů − věnovaly na podporu ohrožených dětí v meziresortních programech zahrnujících rodinu, školu a zdravotní péči, mělo by to určitě dopad. Takhle si můžeme být jisti jen tím, že si několik velkých zemědělských podniků oddychne, že mají kam dát produkty, s jejichž odbytem by měly normálně potíže.