Kandidátka na francouzskou prezidentku Marine Le Penová chce Francii v případě svého vítězství odvést z eurozóny. Pokud by na to došlo, byl by to pravděpodobně konec eura. Těžko věřit tomu, že by se tváří v tvář odcházející Francii v klubu udržely Itálie, nebo dokonce Řecko. Vítězství Národní fronty je sice málo pravděpodobné, rok 2016 nás nicméně naučil politiku nepodceňovat. Pojďme si představit, co by se stalo, kdyby Marine Le Penová skutečně naplnila své předvolební sliby.

Záměrem Národní fronty je nejprve přesvědčit ostatní evropské politiky, aby euro nahradili košem nezávislých měn. Jejich kurzy by mohly podle Le Penové kolísat v pásmu plus minus dvacet procent. Euro by zůstalo jako čistá přepočítávací jednotka a Evropská centrální banka by zanikla.

To je ovšem utopie, která by asi nemohla fungovat bez nákladných kapitálových kontrol. Těžko tedy věřit tomu, že by pro ni Le Penová sehnala rychlou podporu v Berlíně nebo v Bruselu. Pravděpodobnější je tedy, že by se pak Národní fronta uchýlila k plánu B. Jednostranně opustit euro, převést dluhy a vklady z eur do "nových" franků v poměru jedna ku jedné a natisknout tolik franků, kolik bude Marine Le Penová potřebovat k financování svých ambiciózních národně-sociálních plánů. Výsledkem takové politiky by bylo výrazné znehodnocení franku (o dvacet a více procent), rychlý nárůst francouzské inflace a vyhlášení bankrotu.

Podle většiny ratingových agentur by splacení francouzských dluhopisů v jiné měně (oproti euru výrazně slabší) logicky také znamenalo bankrot Francie. Investoři by dostali výrazně méně, než měli slíbeno. Bankrot země s celkovým dluhem přes 2 biliony eur svět ještě nezažil a jednalo by se o šok větší než pád banky Lehman Brothers. Markantní nárůst napětí a rizikových prémií by znamenal studenou sprchu pro investice a výrazně by zhoršil dostupnost peněz. A to i v případě, že by na novou situaci rychle reagovala Evropská centrální banka novou vlnou měnové expanze.

Tento šok by v eurozóně zvlášť těžce nesly některé jižní země jako Itálie nebo Řecko, které mají nejslabší bankovní systémy a dostupnost peněz by se tam zhoršila nejvíce. Tyto ekonomiky by také se závistí pokukovaly po Francii, které by se s výrazně slabším kurzem a nižším dluhem po bankrotu dýchalo ve všeobecném zmatku přece jen o něco volněji. Nutkání opustit euro by rostlo. Někteří ekonomové jako Christoph Mayer z King's College argumentují, že odchod Řecka z eurozóny by mohl za určitých podmínek zbytek euroklubu semknout a posílit. Francie je však jiný případ. Její odchod ze společné měnové zóny by nastartoval výraznou krizi, v rámci které by i další slabší články byly pod výrazným tlakem euro opustit.

Pojďme se však přesunout ze snů francouzské Národní fronty do reality. Jak moc je takový scénář ve skutečnosti pravděpodobný? Podle všech průzkumů veřejného mínění by zatím Marine Le Penová v druhém kole hlasování o prezidentovi nehledě na soupeře poměrně výrazným rozdílem prohrála. A i pokud by vyhrála volbu prezidentskou, důležitý pak bude výsledek červnových voleb parlamentních.

V nich je vzhledem k fungování volebního systému vítězství Národní fronty daleko méně pravděpodobné. Marine Le Penová tam má dnes z 577 poslanců jenom dva zástupce. Podle francouzské ústavy je to přitom parlament, kdo rozhoduje o měnovém režimu země. Stejně tak bez podpory parlamentu Marine Le Penová těžko vypíše plánované referendum o setrvání v Evropské unii.

Strach z frexitu možná tedy v polovině roku jednoduše pomine. To by byla pro Evropu bezesporu dobrá zpráva. Otázkou je, zda to bude velké vítězství také pro vnitřně rozdělenou Francii. Té se na rozdíl od řady jiných zemí eurozóny nijak výrazně nesnížila nezaměstnanost, reálné mzdy stagnují a nespokojenost obyvatel roste.

Francouzi jsou podle týdeníku The Economist nejpesimističtějším národem na světě. Pouze tři procenta věří, že se se věci vyvíjí správným směrem a jejich situace se zlepšuje. Pokud se tím nový prezident nezačne vážně zabývat, budou hlasy volající po uzavřenosti a obviňující Brusel a všechno zahraniční ve Francii jenom sílit. Za pět let pak může být Národní fronta ve finále silnější a radikálnější než dnes.