Máme problém. Zisky firem operujících v Česku jsou prý příliš velké. Alespoň to vyplývá ze studií několika ekonomů, kteří se iniciativně ujali úkolu údajný problém nejen identifikovat, ale i řešit. Jejich přístupy se v zásadě dělí do dvou proudů, nazvěme je socialistický a odborářský.

Ten první vychází ze zásady, že kdekoli v ekonomice začnou vyčnívat peníze, je třeba se o ně "spravedlivě" podělit s erárem. Spravedlnosti ovšem není učiněno zadost lineárním vztahem mezi výší zisku a výší odvodu státu, jaký funguje v současnosti, takže velké podniky mají být zatíženy vyšší sazbou daně. Druhý přístup si všímá u podniků poměru mzdových nákladů k ziskům, který je v Česku nižší než ve většině západních zemí. Apeluje na Čechy, aby si řekli o mzdu, jakou dostávají Němci.

Ponechme stranou, proč mají být velké zisky problémem. Pomiňme i fakt, že dva popsané přístupy jdou proti sobě a jeden pes nedožene dva zajíce. Za komentář stojí hlavně to, že se protagonisté přistřihování křídel podnikům dívají na jejich zisky optikou současného boomu, jejich řešení by ale zůstala v platnosti i pro stav ekonomické nepohody. Necitlivé zásahy mohou vést k tomu, že s cyklickým mizením zisků začnou z ekonomiky mizet i samy podniky. Lidově se tomu říká vylít s vaničkou i dítě.