Poznámky polityczne.

1. Četl jsem kdesi, že je vlastně dobře, že Zeman bude podruhé kandidovat, že se znemožní, ukáže se, co je vlastně zač atd. Nemyslím si to - naopak se vše okolo volby zúží pouze na hledání dostatečně silného Antizemana. Jako když proti hmotě postavíte antihmotu - je úplně jedno, co je to zač, hlavně když to v přímém střetu "bum bác" zvítězí.
To je špatné.

Žádná diskuse o tom, jaký má být prezident ČR, co má přinášet, splňovat a naplňovat, se nepovede - přitom je to potřeba v našem trochu nešťastně vytvořeném "čtvrtprezidentském" systému, kdy prezident má docela slušnou a snadno zneužitelnou moc, ale žádnou zodpovědnost, jako soli. Bude se diskutovat a posuzovat jen to, zda Antizeman je schopen porazit údernou a ukázněnou "drtivou menšinu" Zemanových voličů, které si on svými spanilými jízdami na venkov pečlivě pěstuje, nebo ne. To je velmi špatné.

2. Protože všechno zlé je k něčemu dobré, má i Zemanova kandidatura jedno plus: nevynořují se a myslím, že se ani nevynoří mezi dalšími kandidáty další obludné politické postavy. Protože dobře vědí, že žádná větší obludnost než současný prezident už nemůže existovat a že by v souboji s ním neuspěly - obludy samozřejmě jdou do politiky jen kvůli (finančnímu) zisku a tohle by byla ztrátová investice, na kterou jim nikdo z politických investorů nepůjčí.

Důsledkem tak je, že současná plejáda kandidátů i wannabe kandidátů je přijatelná. Můžeme trochu polemizovat o tom či onom jméně, ale obludy tam nejsou (s tím, že vůbec neznám pana Igora Sládka, nic mně jeho jméno bohužel neříká). Takže když už nic, bude to sedm Sněhurek proti jednomu gnómovi.

3. Ke sjezdu socdem. Sledoval jsem jej v bezpečném zákoutí rožnovského pivovaru, takže zde je střízlivý pohled na věc. ČSSD má stále tentýž problém: na jaké voličstvo cílit. Půjde-li po důchodcích, nikdy si nezíská mladou, vzdělanější, levicově liberální generaci, která je mimochodem typickou voličskou baštou sociálních demokratů v západoevropských zemích. Půjde-li po této voličské skupině, znepřátelí si důchodce.

ČSSD toto "řeší" dvacet let a pořád tak, že pouze lavíruje ve snaze nenaštvat si ani jedny. To je ale téměř nemožné, protože zájmy těchto obou skupin jsou nesmírně odlišné, nakonec tedy ztrácí u obou. Proto je politika ČSSD hrozně opatrnická, neprogresivní, "dát každému něco málo, ale nikomu moc", bázlivá směrem k veřejnému mínění (pár vlivných lidí se vysměje návrhu progresivního zdanění příjmů a strana okamžitě couvá), nevizionářská.

Když mají strany strach ukázat, že mají kompas a že dlouhodobě kráčejí daným směrem, to je to nejlepší podhoubí pro úspěch nesystémových stran.

4. Poměrně neskutečný byl masivní aplaus, který na sjezdu sklidil "sociální demokrat" Robert Fico. Abychom si ujasnili pojmy: Fico je geniální politický populista a chameleon, inteligentní člověk, velmi přesvědčivý rétor s příměsí východního hrubiánství. Když mluví v europarlamentě, je horlivý zastánce unie, když mluví doma, nenajde na EU nitku suchou. Když mluví v Banské Bystrici, je to největší cigáňobijec široko daleko, když na venkově, ví, jak potěšit srdce slovenské babičky, když v Bratislavě, je to najednou málem rozumný Fico.

Strana Směr (které Slováci přezdívají "eseróčka") není ani sociální, ani demokratická, ale dokonale pragmaticky populistická. Fico vždy ví, odkud zafouká vítr, a hned se obratně přidá. Je levicí i pravicí dle potřeby, je "biřmovaný komunista"; fakticky je osobou čistokrevně mocenského zaměření opovrhující demokracií.

Ficovi nejpodobnějším politikem u nás je Michal Hašek, který je podobně urputně pracovitý, podobně oddaný moci, podobně pragmatický a úplně stejně teflonový. Masivní potlesk Ficovi ze strany členů ČSSD pak bohužel vypovídá nejvíce o nich samotných.