V Náchodě, v městě na hranicích, na začátku tisíciletí zněla maximálně polština, nad kterou mnozí občané města ohrnovali nos. A dnes nikoho nepřekvapí, když se spolu na ulici či v restauraci baví skupina mladých lidí směsicí angličtiny, němčiny, ruštiny, litevštiny, do níž pletou česká a polská slova. Lidé, kteří prohlašovali, že oni nikdy žádný cizí jazyk potřebovat nebudou, se najednou snaží zapamatovat si základní anglická slovíčka, zajímají se o jiné evropské země, přemýšlejí o jejich kultuře a historii, získávají globálnější pohled na svět. Setkáváme se s tím u lidí velmi vzdělaných − v knihovně, u ošetřujícího lékaře, na úřadech, ale i u uklízeček v naší organizaci, prodavaček, číšníků v oblíbené mládežnické hospůdce. Evropanství je najednou normální.

K této změně zásadně přispěl program Erasmus. V Náchodě se do výměn, seminářů a Evropské dobrovolné služby zapojilo již bezmála 1000 mladých lidí. A to je v našem městě s 20 tisíci obyvateli výrazné číslo. Projekt Erasmus přitom nemá dopad jen na přímé účastníky výjezdů do zahraničí. Působí jejich prostřednictvím i na jejich blízkou i širší rodinu, spolužáky, kolegy, celkově na společnost. Když je koncentrace účastníků vyšší, což se nám v Náchodě podařilo, je jejich dopad neboli "footprint", jak tomu evropští dobrovolníci říkají, pozorovatelný opravdu prakticky na každém kroku.

Program pomáhá rozvinout osobnost mladých lidí k samostatnosti a osobní i společenské odpovědnosti. Mám již 15 let možnost pozorovat, že program Mládež, dnes součást programu Erasmus+, funguje. Od první výměny jsem nadšená z mladých lidí, kteří do programu vstupují. A jsem ještě nadšenější, když sleduji jejich osobní rozvoj. Dopad "evropského rozměru", když mám použít terminologii programu, je patrný na všech účastnících. Samozřejmě některé aktivity byly úspěšnější, některé veleúspěšné a některé byly tak akorát. Ale pokaždé se účastníci rozvinuli − přinejmenším ve schopnosti sebevyjádření, ale určitě i v komunikaci v cizím jazyce, ve vlastním sebehodnocení. Posílili své sebevědomí, organizační schopnosti, projektové myšlení, ekonomické znalosti, osobní time management, kulturní rozhled, toleranci k jiným kulturám. Zřetelná je radost z poznávání a učení se.

Účast v programu u mladých lidí nijak nesnižuje národní patriotismus, ba právě naopak. A přitom jednoznačně zvyšuje vědomí evropanství. Mají díky Erasmem zprostředkovaným cestám najednou blízké přátele v mnoha evropských zemích, nebojí se cestování, zahraničních studií, neděsí je možnost práce v jiné zemi. Naučí se takové možnosti aktivně vyhledávat.

Co by bylo, kdyby nebyl Erasmus? Těžko odpovědět jednoznačně. Zřejmě by mladí lidé měli menší rozhled, tíhli by k nacionalismu a hůře by chápali evropský kontext. To naznačuje, při vědomí všech rozdílů mezi oběma skupinami, srovnání s učňovskou mládeží, kterou se do programu nepodařilo zapojit v takové míře jako středoškoláky a vysokoškoláky.

I koncept Erasmus určitě má své chyby − administrativní náročnost roste, grantové žádosti nejsou uživatelsky přívětivé, doba vyhodnocování žádostí je s ohledem na nedočkavost mládí příliš dlouhá a doba reakce na podněty k funkčním změnám ještě delší… Pravidla nastavuje Evropská komise stejně všem státům bez možnosti zohlednit národní specifika, přičemž naslouchání podnětům z národních agentur není optimální.

Ale stále v součtu plusů a minusů výrazně vedou pozitiva. Dokonce lze říct, že se jedná o nejefektivněji vynaložené evropské peníze. Pokud by byl rozpočet Erasmu dvoj- či vícenásobný, bylo by to jen dobře. Nesetkala jsem se za ty roky s jediným mladým člověkem, který by na konci řekl: "Bylo to k ničemu, nic mi to nedalo."