Propracované informační a rešeršní systémy, on-line advokacie, služby šité na míru a celkově více byznysové pojetí jsou nepřehlédnutelné aspekty moderního poskytování právních služeb. Přesto nejdůležitější inovací, kterou by advokátní kanceláře měly rozvíjet, je větší otevřenost ke klientům a zaměstnancům, tedy něco, co se v ostatních sférách podnikání postupně stává normou a jednou ze základních charakteristik takzvaných "vědomých" společností. Co se pod tímto označením skrývá? A co taková vědomá právní firma, respektive advokát, nikdy nedělá?

Takový advokát například neříká klientovi, že ho na soudě "výborně znají", a proto jeho kauza dopadne s velkou pravděpodobností dobře. Aby mu pak po prohře vysvětloval, že advokáty protistrany "znali" zřejmě lépe.

Také nikdy neprohrává proto, že "je evidentní, že soudce je hloupý" a vůbec nepochopil jeho geniální úvahy, kterými popsal několik set stran a patřičně je klientovi také na fakturách spočítal. Právník 21. století netvrdí klientovi, že jasná prohra byla ve skutečnosti hraničním rozhodnutím složitého případu, který − pokud je klient ještě při penězích − má šanci zvrátit dobře napsaným odvoláním.

Klientovi rovněž neslibuje, že se jeho věci bude primárně věnovat společník kanceláře, pokud už v duchu přemýšlí, na kterého kolegu tuhle rutinu přehodí.

Vědomý advokát nepřesvědčuje klienta, že oblast zemědělství je jeho denní chleba, pokud jeho nejbližší styk se zemědělstvím je možná tak právě konzumace toho chleba s marmeládou ke snídani. Také netvrdí, že v daném "specifickém případě" se odvolací lhůta zkrátila, když ve skutečnosti asistentka zapomněla včas přeposlat rozsudek doručený do datové schránky.

Pokud se omylem stane, že advokát klientovi pošle mail obsahující i interní komunikaci v rámci kanceláře, neděsí se toho, že se z ní zákazník barvitě dozví, co si o něm všichni v kanceláři ve skutečnosti myslí.

Vědomý právník neslibuje, že "něco umí zajistit", pokud reálně v horším případě ví, že je to beznadějné, a v lepším případě o tom má výrazné pochybnosti. A když přijde na schůzku pozdě proto, že se zdržel telefonátem s jiným klien­tem, nevymlouvá se na dopravní kalamitu.

Pokud si jde odpoledne zasportovat, nenamlouvá kolegovi v kanceláři, že odchází na "hrozně důležitou pracovní schůzku". A ani asistentka, která přijde ráno o hodinu později, má kruhy pod očima a skelný pohled, se v právní firmě 21. století nepokouší šéfovi tvrdit, že jí nesedl nápoj z mořských řas, který si dala po své pravidelné ranní józe.

Zkrátka, vědomý advokát neříká svým klientům ani kolegům to, co chtějí slyšet, nýbrž to, co si opravdu myslí. A snad brzy přijde doba, kdy to bude i v advokacii natolik automatické, že to nebude třeba nazývat inovací.

Seriál HN k projektu Inovativní právníci 2017 a konferenci ILSF 2017