Středeční zasedání americké centrální banky bylo z pohledu finančních trhů hlavní událostí týdne. Při psaní těchto řádků nebyl výsledek ještě znám, nicméně vzhledem k rétorice představitelů Fedu se všeobecně očekávalo zvýšení úroků.

V tuto chvíli už známe rozhodnutí i doprovodný komentář: ten nepochybně naznačuje, že letos měnověpolitické sazby v USA dále porostou. Jak signály z ekonomiky (přehřívající se trh práce), tak záměry Trumpovy administrativy (přilévání oleje do ohně skrze vyšší vládní výdaje) jsou pro tento scénář pádnými argumenty.

Evropská centrální banka naproti tomu minulý týden potvrdila záměr pokračovat v kvantitativním uvolňování, tedy v nákupech dluhopisů, přinejmenším po celý letošní rok. Vedou ji k tomu jak obavy ohledně udržitelnosti cenového růstu v eurozóně (ten je tažen stále jen komoditami, zatímco jádrová inflace zůstává nízko), tak zřejmě i série voleb v několika klíčových zemích.

Rozevírání měnověpolitických nůžek mezi USA a eurozónou není překvapivé, avšak kurz eura vůči dolaru zůstává poměrně rozkolísaný a výkyvů nejsou ušetřeny ani středoevropské měny. Těm by z čistě makroekonomického pohledu "slušelo" posílení, nicméně transatlantická měnová houpačka nyní tento pohled narušuje.