Trapností čpící vývoj událostí spojených s fotbalovou Spartou už opravdu svádí k tomu, aby absurdní poměry uvnitř slavného českého klubu byly karikovány formou grotesky nebo kabaretu. Tak na chvilku oněm svodům podlehněme a kousek takového skeče si teď odehrajme. Stačí se napíchnout na fiktivní telefonát, který spolu vedou třeba Tomáš Rosický, velká hvězda sparťanské marodky, se svým bývalým trenérem z Arsenalu, francouzským expertem Arsènem Wengerem, jemuž se teď pod rukama zrovna také všechno bortí.

"Poslyšte, trenére, co kdybyste se už v Londýně přestal zbytečně nervovat a před penzí ještě na pár sezon přesídlil k nám do Prahy? Vím, že na Hradčany se nemůžete vynadívat. A Sparta by nějakého trenéra potřebovala, protože na té pozici zrovna ukončila experimentální stáž jednomu studentovi. Nějaký David Holoubek, lidi mu sice ohromně fandili, ale pak mu starší hráči v kabině připravili pár lekcí praktického semináře na téma Trenér bez autority nefunguje. On i vedení klubu už si to došprtali a Holoubek se teď vrátil k dorostu," pokračuje Rosický.

"Jenže pak se zjistilo, že v celé střední Evropě není zrovna ani jediný pořádný trenér, který by Spartu převzal. Tak mě napadlo, že zkusím zavolat vám, když to v Londýně možná máte za pár," dodává. "Tady byste si odpočal. Většina dne se tu tráví u kávy a nadává se na poměry. Prostě pohoda."

Srovnání

Za tucet let čtyři tituly

V éře spojené s Danielem Křetínským, tedy od léta 2004, získala Sparta ze dvanácti možných ligových titulů pouze čtyři. Stejně jako Viktoria Plzeň. Po dvou zbývajících prvenstvích v tomto období získaly Slavia Praha a Slovan Liberec. Také nyní, v rozehrané třinácté sezoně, v níž Sparta stále patří Křetínskému a skupině J&T, už to na titul nevypadá – bodová ztráta na čelo tabulky je značná. Ligu mistrů hrála Sparta jen v prvních dvou Křetínského sezonách na Letné (2004/2005 a 2005/2006). Od té doby se jí kvalifikacemi do hlavní soutěže postoupit nepodařilo.

Křetínského předchůdcům to šlo líp

V období před vstupem současných vlastníků na Letnou absolvovala Sparta v samostatné české lize jedenáct ročníků a získala v nich osm titulů. Po jednom jí "uzmuly" Slavia, Liberec a Baník Ostrava. Liga mistrů se v tomto období hrála se sparťanskou účastí pětkrát.

Wenger nechápe: "Ale Tomáši, vždyť Spartu teď převzal pan Rada, který už vedl i vaši reprezentaci, ne? A jakpak bychom mohli sedět u kávy, vždyť by nás čekala spousta práce?!"

Rosický hbitě vysvětluje: "Sám víte, že není trenér jako trenér. Jedni mají jen parádní cévéčko, životopis plný slavných adres, a z toho pak léta žijí, jako třeba Sven-Göran Eriksson nebo Luiz Felipe Scolari. A pak jsou tu ti druzí, kteří mají navíc v hlavě i vizi a moderní fotbalové know-how. Těch je tady jen pár, s prsty jedné ruky si bohatě vystačíte. Ale Spartu žádný nevzal, no tak angažovali pana Radu. Nepřihrajeme si teď na pět metrů, ale on míní, že nám chybí štěstíčko. Tak možná proto se teď v kabině snaží řvát co nejvíc, asi aby se polekalo a rychle se vrátilo."

Pak Tomáš Rosický objasní i nabídku klidných chvilek u kávy. "Vy teď v Arsenalu máte spoustu práce, třeba i s tvorbou kádru, pořád díky skautingu slídíte po Evropě i jinde po světě, objevujete nové talenty i tipy na případné posily, ale nakonec vám je konkurence obvykle stejně přeplatí. Takže tady se to dělá jinak. Posily vám v Rumunsku předvybere sportovní ředitel Tomáš Požár a nějaké ty české reprezentanty, co už je v Evropě v létě nikde nebudou chtít, zase nabídnou jejich agenti. No a pak už se jen zhruba měsíc počká, než si navrhované změny v kádru nechá projít hlavou doktor Křetínský. To je vlastník klubu a moc prima člověk. Pořád by si se mnou kreslil rozestavení při standardních situacích, ohromně ho to baví," rozesměje se Rosický nad tou pošetilostí.

"Když se tedy kádr finalizuje, doktor Křetínský obvykle podle vlastní intuice na poslední chvíli kolikrát ještě něco stopne, jindy něco nově rozjede − a úplně nakonec si to schválí. Něco mu vyjde, něco ne, ale těžko pak za to může někoho kritizovat, když všechna ta rozhodnutí ve finále vztahuje na sebe. Představte si, že by Roman Abramovič v Chelsea nebo Silvio Berlusconi v AC Milán osobně řešili, kam půjde ten který dorostenec na hostování, na to nemají čas," zmiňuje Rosický majitele slavných klubů.

"S nedostatkem času je to, pravda, u pana Křetínského stejné. Rozvíjí velký byznys v energetice a strojírenství, je to šestý nejbohatší Čech. Ale jak vyšetří chvilku, řeší Spartu, většinou po telefonu. Někdo má vášeň pro víno, jiný pro koně, on ve volném čase diriguje fotbalový klub. To víte, takhle v kalupu se občas nějaká chyba přihodí, to je pak drahá legrace, ale on to uhradí, už si zvykl. Až jednou otestuje úplně všechny slepé uličky, tak tu správnou třeba také najde. Píší tu, že už ho tahle metoda pokusů a omylů stála přes miliardu korun, to je zhruba 40 milionů liber, abyste měl představu. Na zdejší poměry docela dost peněz," představuje Rosický v našem fiktivním telefonátu svého letenského šéfa.

"A to není všechno, trenére. Navíc vám pan Křetínský po večerech osobně vymyslí komplet celou herní strategii, se všemi alternativami. Takže pak už stačí jen se jí držet a máte vystaráno. Prostě žádný stres, ani kvůli trofejím. Časy, kdy je Sparta sbírala automaticky jako kombajn, jsou pryč, ostatně jako v Arsenalu, a nikdo se s tím tady nenervuje. Ani fanoušci, těm stačí občas něco uhrát v Evropské lize. A tleskají vám pak za to půl roku, to je fajn," pokračuje Rosický. "Tady byste se cítil jako doma, i ve Spartě je půlka kádru věčně zraněná a nikdo neví proč, stejně jako u vás na Emirates. Být vámi, neváhám ani minutu."

Jenže Wenger váhá: "Já ti nevím, Tomáši. Ledaže bychom to snad postavili na tobě a na Abú Diabym, hned jak doléčí kotník. Ale nechám si to přece jen raději ještě projít hlavou."

Rosický pro jistotu ještě přidává poslední rady: "Papírování s tím spojené ať vám spíš vyřídí v Anglii nebo si na to někoho najměte. Co teď ze Sparty odešel Jakub Otava, lehce vázne administrativa. Zatím se ještě přesně nevybádalo, kam které razítko patří. Takže nám zrovna vrátili dva hráče, Viktora Budinského s Martinem Novým, které Sparta chtěla poslat na hostování, ale zjistilo se, že to nejde. A mladý Vašek Dudl se zasekl někde mezi Spartou a Senicí, protože u hráče mladšího 18 let musí přesun schvalovat FIFA a to je na dlouhé lokte, takže teď nehraje nikde."

Arsène Wenger chce poznamenat, že pro vývoj talentovaného hráče není takový stav zrovna optimální, ale Rosický se svou instruktáží ještě neskončil. "Kdybyste se ocitnul na Spartě a viděl tu někoho nepříčetně řvát, že takhle to dál nejde, tak je to buď trenér Petr Rada, anebo spíš Jaroslav Hřebík, který šéfuje mládežnické akademii na Strahově. On to občas nevydrží a přijede na Letnou vyčíst hráčům, trenérům i funkcionářům, že málo pracujou, ničemu nerozumí a pak to takhle vypadá. Tím je samozřejmě všechny štve a leze jim na nervy. Ale už se snad zařídilo, že ostraha Hřebíka nesmí pustit přes závoru, aby na Letné neprudil," pokračuje Rosický.

"Taky by se vám na Letné mohlo stát, že potkáte chlápka, co vás nezná, a bude se ptát, co tam děláte. Tak to může být buď Adam Kotalík, generální ředitel Sparty, anebo Dušan Svoboda, viceprezident klubu," vyjasňuje Rosický. "Prima lidi, jen o fotbale toho bohužel moc nevědí, ani je, myslím, moc nezajímá. Ale tak znáte to, někoho víc bere čutání do meruny, jiný je třeba zase víc na operu. Dan Křetínský na ně, jakožto na své kamarády, každopádně nedá dopustit. A oni na klubu vlastně ani moc času netráví, takže je spíš nepotkáte. A kdyby ano, řekněte jim, že jste známý ode mě nebo od Pavla Pasky, mého agenta, toho ti dva znají dobře, to už by se zorientovali."

Spojení se právě přerušilo, takže zda by se Arsène Wenger na základě Tomášových doporučení nechal do klubu, který funguje takhle "na baterky", zlákat, už se nedozvíme. Ale asi ne.

Aby snad nedošlo k mýlce, ještě jednou raději zdůrazněme, že celý ten právě "odposlechnutý" rozhovor jsme si pro ilustraci do posledního písmene vymysleli. Takže skutečný Tomáš Rosický nemá s publikovanými fiktivními citacemi vůbec nic společného.

Na druhou stranu ovšem platí, že všechno, co bylo v našem "telefonátu" zmíněno, se sice jeví jako neskutečná komedie, jenže nadsázky je v něm minimum, jde o poměrně věrný obraz současné sparťanské reality. Bohužel.