Evropské znechucení z tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana před týdnem dobře vystihl německý ministr financí Wolfgang Schäuble. "Všichni bychom si přáli, aby se Turecko vrátilo ke zdravému rozumu," uvedl, když vysvětloval, že dokud bude Ankara držet ve vězení novináře listu Die Welt Denize Yücela, nebude Berlín ochoten Turecko hospodářsky podporovat.

Není těžké si domyslet, co vše se tím zdravým rozumem myslí. Dodržovat schválené dohody, nikoliv neustále vyhrožovat jejich porušením, jako tomu Turci činí v případě smlouvy s EU o zadržování uprchlíků. Mít v úctě pravidla slušného chování, což znamená, že nebudu v cizí zemi provozovat agitaci, dokud se s tamější vládou, konkrétně nizozemskou, na tom předem nedohodnu. Neříkat pak, když to nevyjde, zlomyslné hlouposti, jako že to byli Nizozemci, kdo spáchal masakr osmi tisíc bosenskomuslimských chlapců a mužů ve Srebrenici v roce 1995. Neobnovovat trest smrti, protože se s tím v Evropě prostě skončilo. Neurážet osobně kancléřku Angelu Merkelovou řečmi, že prý používá "nacistické metody". A nakonec, což je asi nejpodstatnější, neuvádět svou zemi do neštěstí totality.