Hodně se dnes mluví o tom, zda vydáním dluhopisů Agrofert nebo Andrej Babiš porušili nebo obešli účetní, daňové nebo jiné zákony, případně zda jednali v rozporu s dobrými mravy.

K tomu je dobré připomenout pár skutečností, které lze (bez některých hodně doplňujících detailních informací) získat z dostupných zdrojů. Dluhopisy (nahrazují úvěr) vydal podnik, který finanční zdroje vzhledem k uskutečňovaným investicím potřeboval, a jejich úročení dosahovalo v té době běžné bankovní úrokové míry (troufám si tvrdit, že Agrofert navrhl úroky na spodní hranici, ne-li vůbec nejnižší ze všech podnikatelských emitentů). Zákon v té době umožňoval vydání korunových dluhopisů, u kterých bylo zdanění výnosů z nich zaokrouhleno z definice na nulu. Babiš disponoval v té době dostatečnými volnými zdroji, které pocházely ze zdaněných výsledků jím vlastněného Agrofertu, což bylo potvrzeno šetřením (nesprávně označovaným za audit) dvou renomovaných auditorů. Údajný rozpor, který se v deklarovaných příjmech uvádí, je z Babišova pohledu nevýznamný. Těmi, kdo jeho deklaraci příjmů připravovali (nedovedu si představit, že by to připravoval Babiš sám), bude nepochybně už brzy vysvětlen a případné následky budou jistě řešeny podle zákona. Myslím, že toto je normální pohled na operace spojené s vydáním korunových dluhopisů v období před Babišovým vstupem do vysoké politiky. Jediná věc, kterou by bylo potřeba objasnit, je dokoupení části dluhopisů v roce 2014, kdy se již formovala Babišova politická pozice.

Je potřeba vidět, že transakci s dluhopisy by provedl skoro každý podnikatel, který by k tomu měl příležitost a podmínky. Tu příležitost podnikatelům typu a velikosti Andreje Babiše přinášejí různí poradci, kteří jejich prostřednictvím realizují svůj podíl na těchto příležitostech. Z toho důvodu se ani nedivím některým těžkostem při vysvětlování podstaty provedených transakcí a jsem si celkem jistý nepřekročením mezí zákona. Při velikosti a rozsahu podnikání Agrofertu byly napadané transakce velmi pravděpodobně připraveny všeobecně důvěryhodnými poradci a Babišovi s jednoduchým vysvětlením předány k podpisu. Tak postupuje většina velkých podnikatelů. Většina těch největších "českých", na rozdíl od Babiše, však využívá i další služby poradců, kteří jim zakládají společnosti v nejrůznějších daňových rájích, což jim umožňuje nejen vyhnout se daním z běžné podnikatelské činnosti, ale navíc vyvádět velké peníze mimo českou ekonomiku, vše většinou v mezích zákona, který se v našich podmínkách nastaví (prolobbuje) tak, aby takové jednání umožňoval.

V této souvislosti se nabízí otázka, proč se v čele tažení proti Babišovi spojují tak rozdílní politici, jako je Miroslav Kalousek a Bohuslav Sobotka, kteří při všech jiných příležitostech deklarují vzájemné nepřátelství. Odpověď ve smyslu "za vším hledej peníze" je jednoduchá. Oba mají dost důvodů odvádět pozornost od svých problémů v minulosti i současných. Oba byli ministry financí a v této pozici dost evidentně hájili zájmy finančně silných podnikatelů a skupin v pozadí.

Vzpomeňme v této souvislosti OKD, solární elektrárny, ale také církevní restituce, snahy o stomiliardovou zakázku na odstraňování ekologické zátěže pro jednu společnost a řadu smluv ministerstva financí a dalších ministerstev za dohledu ministerstva financí v době, kdy jeho šéf Kalousek zcela "uškrtil" hospodářství (důsledkem byl nejsilnější propad české ekonomiky ze zemí EU) a zvýšil většinu daní a poplatků, aniž se uskutečnila deklarovaná důchodová reforma.

Nemohu se zbavit dojmu, že hlavním důvodem současného tažení proti Babišovi je to, že se jako ministr financí brání (zatím úspěšně) být politickou loutkou v rukou "hráčů o velké peníze" v pozadí.