Sociální demokracie se po neúspěchu v loňských krajských volbách zjevně rozhodla, že brutálně přitvrdí. Premiér Bohuslav Sobotka si vzal na starost kropení voličů nejrůznějšími dotacemi a podbízení se komunistům. Ministr vnitra Milan Chovanec si přiložil pušku na hruď, aby dokreslil svou image hlavního policajta českého národa. Ministr pro lidská práva Jan Chvojka demontuje progresivistické výstřelky svého předchůdce Jiřího Dienstbiera. Na chvilku to vypadalo, že ministr zahraničí Lubomír Zaorálek této nové strategii "ozbrojené pěsti dělnické třídy" unikne. Ale už je jasné, že i on bude muset odehrát svou roli.

Podle Zaorálka by měly státy EU omezovat pohyb pracujících dle svých preferencí (byť teď svá slova změkčuje). Brusel špatně pracuje. Britské hlasování pro brexit je pochopitelné. V EU by mělo být více mezivládní spolupráce. Nepřestoupil Zaorálek náhodou z ČSSD do ODS? Ne. Jen by i on jako staronově zvolený místopředseda ČSSD měl přinést nějakou tu trošku k volebnímu úspěchu na podzim. Jenže on je také ministr zahraničí, a když někdo navrhne omezení pohybu práce po unii, nabourává tím i čtyři svobody vnitřního trhu: a to pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.