Ekonomický cyklus mívá v českých podmínkách tak dlouhou periodu, že v dobách recese mají lidé pod přívalem špatných zpráv pocit, že lépe už snad nikdy nebude. Ve fázi růstu zas převládá dojem, že na konec dobrých časů není potřeba myslet, natož se na něj připravovat. A podle toho se lidé i firmy chovají, takže jejich "maniodepresivita" rozkmit křivky znázorňující výkon hospodářství ještě dál zesiluje. K tomu se ještě přidává stát, jehož výdaje jsou mnohem závislejší na tom, jak daleko či blízko jsou volby, než na chvályhodné, ale v Česku nikdy nedosažené snaze chovat se proticyklicky.