Předseda vlády, která několikrát deklarovala, že v tomto volebním období termín přijetí eura nestanoví, prohlásil, že si Česká republika musí říci, kdy jednotnou měnu zavede. Ne že by pominuly důvody, kvůli kterým euro vláda doposud nechtěla: veřejné finance jsou sice lepší, ale ne vynikající a životní úroveň se ve vztahu k vyspělým státům zvyšuje takřka neviditelně. Želví dohánění eurozóny za pomoci slabé koruny ale přestalo Bohuslavu Sobotkovi vadit ve chvíli, kdy se lídři Francie a Německa dohodli na vícerychlostní Evropě, kterou lze jednoduše definovat jako "kdo nejde s námi, jde proti nám".

Původní představa, že si budeme eurozónu tak nějak dohánět a budeme využívat všech darů, které nabízí (volný pohyb, evropské dotace, společná obrana apod.), a současně budeme nezávislým ostrůvkem stability, jehož představitelé budou neustále Evropu ze všech stran okopávat a vysvětlovat, co všechno dělá špatně, není reálná. Už dlouho si to uvědomuje průmysl, který je s eurozónou propojen a který by zavedl euro co nejdříve − bez ohledu na to, jak moc mu pomohlo oslabení koruny Českou národní bankou. Vícerychlostní Evropa je pro český průmysl nemyslitelná, protože si uvědomuje, že by v ní nemusel přežít. Možná lze s nadsázkou tvrdit, že jsme jen chudší spolková země Německa, jenže jediné, co by se stalo, kdybychom o toto propojení přišli, by bylo ještě chudší Česko.