Pařížskými ulicemi doznívají ozvěny drtivého vítězství Emmanuela Macrona, který se 66 % obdržených hlasů razantně utnul šíření populistického nacionalismu Marine Le Penové. Zda však nejmladší prezident v historii Francie nabídne lidem slibovaný lék na jejich ekonomické problémy v čele s desetiprocentní nezaměstnaností, není tak zřejmé. Splnit jeho ambiciózní ekonomický program bude přinejmenším velmi obtížné. Naopak poměrně jasno má Macron v zahraniční politice, kde můžeme očekávat tlak na posílení pravomocí EU a tvrdší postup vůči opozičním zemím.

Ve svých předvolebních kampaních hovořil Emmanuel Macron o omezení unijních výhod pro země, které nepotáhnou za jeden provaz. Jeho vliv a pozice v Bruselu by skutečně mohly být dostatečně silné, aby prosadil některé represivní kroky vůči opozičním zemím střední a východní Evropy jako Polsko, Maďarsko, Česko nebo Slovensko.

To by se mohlo hodit Německu, které by Macrona použilo jako „zlého policajta“ dozírajícího na dodržování unijních pravidel. To znamená, že by ho Angela Merkelová nebo případně Martin Schulz mohli nastrčit do popředí a používat jako „strašáka“ pro ty evropské země, které nejsou a do budoucna nebudou konzistentní. Při takovém scénáři by Německo mohlo svým smířlivým tónem získat další důležité body za politický nadhled.

Očekávaný tlak Macrona na zpevnění vazeb a posílení pravomocí EU je pochopitelný. Rezignace EU na svou politickou dimenzi a omezení se na ekonomickou podstatu spolupráce pro Francii nedává smysl. Silná jednota EU dodává jí, a vůbec každému členskému státu, obrovskou sílu a vyjednávací pozici. Navíc v okamžiku, kdy by se Evropa začala fragmentovat po vzoru Velké Británie, Francie by z tohoto scénáře pro svůj specifický způsob zemědělství a dotovaný vinařský průmysl rozhodně neprofitovala. Negativní dopady by pro ni v tomto případě rozhodně převýšily ty pozitivní.

Pro Macrona tak nepochybně bude prioritou udržet model silné a jednotné Evropy, který nemusí být tolik komfortní pro opoziční země. Pro ně je Macronovo vítězství výrazným signálem, kterým směrem se bude Evropa dále ubírat. Menší členové EU budou muset vzít nový kurz v potaz, ale především je to důrazný vzkaz pro velké země typu Ruska, které by si dělaly nároky na evropský prostor.

Pro Rusko je fragmentace Evropy eminentním zájmem, protože manipulovat 27 jednotnými státy je velký oříšek. Vzpomeňme si na české Svatoplukovy pruty, kdy každý proutek jednotlivě můžete ohýbat nebo případně lámat podstatně snáz. Zrovna tak ani jednotliví členové EU, včetně Francie, nemají šanci samostatně čelit globálním výzvám.

Jakými prostředky se nový francouzský prezident pokusí docílit svých cílů, zatím není zřejmé. Bude však chtít a hlavně muset přesvědčit nejen své, ale také voliče Národní fronty, že pro Francii skutečně neexistuje lepší cesta, než být součástí silné Evropské unie. Je pravděpodobné, že Macron vyčká na očekávané znovuzvolení Angely Merkelové na podzim tohoto roku, aby na svém úkolu reformy EU mohli pracovat společně.

Autor je ředitelem Saxo Bank pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko.