Karlova univerzita skončila v žebříčku světových univerzit až ve čtvrté stovce, na 314.-315. místě. Jak napsaly například Hospodářské noviny, za posledních pět let se tak propadla o 81 míst. Podle mluvčího univerzity Václava Hájka je to úspěch (?!), údajně vzhledem k tomu, že financování vysokých škol v Česku stagnuje.

Univerzita Karlova se na světovém žebříčku za pět let propadla o 81 míst

Není to úspěch, ani náhodou. Podívejte se na celý žebříček a prohlédněte si, jaké školy a odkud dopadly líp než ta naše. Nic proti školám v malých zemích v Asii či Africe, jejichž jména jsme asi nikdy neslyšeli. Ale je to smutné čtení. Jsme bohatou sebevědomou zemí ve středu Evropy, Karlova univerzita má dlouho tradici a jméno. Pro sešup na žebříčku neexistuje žádná výmluva. Jestliže v něčem můžeme a máme patřit k nejlepším na světě, pak je to ve vzdělání. A děje se opak.

Nese za to jasnou a nezpochybnitelnou zodpovědnost vedení. Karlovy univerzity i dalších škol, z nichž se do necelé tisícovky na žebříčku dostaly z Česka už jen čtyři. Rektoři prý "poukazují" na to, že jim politici slíbili peníze, ale slib nedodrželi. Chybí údajně i v současném návrhu rozpočtu ministerstva financí. Ale vinu nejde donekonečna svalovat na politiky. Myslivci, fotbalisté a další obskurní spolky si dokážou peníze vykřičet. Proč ne rektoři?

Asi máme špatné rektory. Nedokážou hrát politikům rovnocenné partnery, přitom sympatie veřejnosti by byla na jejich straně. Akademici se umí ozvat, když třeba prezident odmítne jmenovat nějaké profesory nebo když jde o jiné politické gesto. Pak jich jsou plné noviny a my jim tleskáme. To je fajn, ale bylo by ještě lepší, kdyby si stejně vášnivě hleděli kvality svých institucí.

Univerzity nejsou jen školy. Jsou to instituce přitahující chytré lidi, stejně jako investice a peníze. Svému okolí přinášejí pracovní místa a lepší kvalitu života. Nemusíme se unavovat řečmi o důležitosti vzdělání a intelektu. Dobré univerzity jsou jednoznačným indikátorem fungující společnosti. Takové, která dává přednost školám před akvaparky a obchodními centry.

Autorem minulý týden zveřejněného žebříčku je středně velká britská firma Quacquarelli Symonds (QS), která se vzděláním zabývá od svého vzniku v roce 1990. Žebříček světových univerzit v dnešní podobě vydává každoročně od roku 2010, předtím šest let spolupracovala s londýnským magazínem Times Higher Education. Patří v akademickém světě k nejrespektovanějším, byť - jako všechny žebříčky s vítězi a poraženými - budí kontroverze.

Školy hodnotí podle různých kritérií, mimo jiné podle kvality pedagogů (vyjádřené jejich vědeckou a publikační činností), počtu studentů na jednoho vyučujícího, zpětné vazby od zaměstnavatelů a podílu zahraničních studentů. Každé kritérium má jinou váhu.

Letos se objevila kritika, že způsob hodnocení zvýhodňuje školy v menších zemích, kde je hlavní jazyk jiný než angličtina. Díky tomu prý mnohé renomované americké univerzity dopadly hůře, než by si zasloužily. Nedá se to vyloučit, avšak není to argument, který našim školám hrál do noty. Ba naopak, měly tím spíš dopadnout mnohem líp.