V případě brexitu se ještě máme na co těšit. Beztak komplikované rozvodové rozhovory mezi Británií a Evropskou unií budou ještě komplikovanější. Theresa Mayová si hodlá koaličně plácnout se severoirskými unionisty, stranou propagující co nejužší vazbu na Spojené království. Premiérka si dobře spočítala, že bez unionistů by už neměla v parlamentu většinu. O tu její strana přišla v nedávných předčasných volbách.

Vtip je v jednom detailu, na němž se mohou chystaná jednání s Evropskou unií zadrhnout. Unionisté, stejně jako jejich někdejší nepřátelé v podobě proirských nacionalistů vědí, že kýžený klid v jejich severoirské vlasti je dán třeba i tím, jak prostupná je v důsledku Velkopáteční mírové dohody z přelomu tisíciletí hranice s větším zbytkem ostrova, s Irskou republikou. V zásadě to je hranice reálně neexistující, tedy jakoby schengenská, ač ani jedna z obou zemí do Schengenu nepatří. Všichni v Severním Irsku, i včerejší nepřátelé a dnes političtí protivníci, chtějí, aby to takto otevřené zůstalo dál.

Jenže takhle to mohlo fungovat jen proto, že Irsko i Spojené království patřily do Evropské unie. Až z ní Británie vystoupí, stane se z té hranice vnější hranice EU, tedy se všemi omezeními, která to přináší.

Po oznámení výsledků loňského referenda o brexitu se proto roztrhl pytel s úvahami, jak zaručit, aby se to nestalo. Většina znalců soudí, že bude nutné vyjednat pro Severní Irsko zvláštní postavení a vnější hraniční kontroly EU vybudovat až na pobřeží, tedy v Belfastu a jiných přístavech, které slouží pro lodní spojení s britskou monarchií. Vnější hranice EU by tak sice formálně vedla vnitřkem jedné země, Spojeného království, ale budiž. Imperativ propojenosti irského ostrova, resp. zachování míru, je silný. Nikdo, natož Evropská unie, nechce napomoci tomu, aby v Severním Irsku zase vládla zášť.

Leč posunutí kontrol na západ do přístavů je přesně věc, která se unionistům nelíbí. Chtějí mít obojí, tedy, jak řečeno výše, prostupnou hranici směrem do Irska kvůli míru, jakož i prostupnou přístavní "hranici" směrem do Velké Británie − samozřejmě kvůli své probritské orientaci.

A budou na Mayovou naléhat, aby to při vyjednávání zařídila − kromě toho, že vyrukují s požadavky ohledně větších peněz na infrastrukturu a různé projekty. Kdekdo je sice bude považovat za vydřiduchy, ale těžko se unionistům divit, když se na ně nečekaně usmálo historické štěstí. Bez jejich deseti poslaneckých hlasů se britští konzervativci u moci prostě neudrží. A příští řádné volby přijdou na řadu až v roce 2022.