Jméno poklidného maďarského městečka kousek od slovenských hranic se v posledním čtvrtstoletí stalo synonymem vzájemnosti středoevropských zemí. Slovansky znějící název města zdůrazňoval symbolickou hodnotu této spolupráce, která však po většinu doby také symbolickou zůstávala. Protože zeměpisná blízkost napomáhá v lecčems, ale sama o sobě nestačí. Ještě více to vyniká nyní, kdy se Bratislava, Budapešť, Praha a Varšava rozhodují, jak se postavit k dalšímu vývoji osmadvacítky po brexitu. Jejím určujícím prvkem bude větší propojování eurozóny, v níž se tak bude soustřeďovat politická a ekonomická váha Evropské unie jako celku.

Nejsilnější spojující zájem Visegrádské skupiny byl patrný do chvíle, kdy se celé čtveřici podařilo dosáhnout dvou strategických cílů, vstupu do NATO a do unie. Ale už v závěru přístupových rozhovorů v Kodani takřka před patnácti lety se ukázalo cosi, co se později opakovalo tak, že si toho nebylo možné nevšimnout. V4 vydržela hájit společné pozice (v Kodani šlo poprvé o podíly z unijních fondů) zpravidla jen do chvíle, kdy jeden ze čtveřice ulétl ze společného bidýlka a na kompromisní nabídku přikývl). Pro zkušené vyjednavače pak bylo snadné s podobným scénářem zručně pracovat.