Otto Warmbier, americký student ve věku sotva něco přes dvacet, chtěl vidět Severní Koreu na vlastní oči. Využil služeb cestovky, protože jinak se do stalinistického skanzenu cestovat nedá, a vyrazil. V hotelu v hlavním městě Pchjongjangu ukradl ze zdi komunistické heslo, aby měl něco na památku – prostě aby se měl doma čím chlubit. Viděli jej, zatkli a po absurdním procesu odsoudili na patnáct let nucených prací, zřejmě aby exemplárním trestem nahnali strach všem, kteří si po zahájení cestovního ruchu se Severní Koreou před zhruba deseti lety mysleli, že tam budou jako turisté chráněni před zvůlí krutého, monstrózního režimu.

Krátce po odsouzení upadl Warmbier do trvalého kómatu. Jisté je jen to, že jeho mozek byl po nějakou – nenávratně dlouhou – dobu bez přísunu kyslíku. Takže jej týrali? A pak čekali s vydáním do USA patnáct měsíců, aby z kůže zmizely stopy škrcení či dušení? Zdá se to jako nejpravděpodobnější vysvětlení, ale s jistotou se to nikdy nedozvíme. Warmbier nyní, krátce po převozu do své vlasti, zemřel.

Severní Korea je jaderná mocnost. Její vůdce, mladý Kim Čong-un, má zjevně stejný sklon k sadismu jako jeho otec Kim Čong-il, jakož i děda Kim Ir-sen, tedy oba předchozí vládci.

Kim Čong-un nechal letos v únoru spektakulárním způsobem zabít svého nevlastního bratra, jenž žil v exilu v cizině. Agentky si na Kim Čong-nama počíhaly v hale mezinárodního letiště v malajsijské metropoli Kuala Lumpur a do obličeje mu nastříkaly nervový plyn VX. Oběti po pár minutách zkolabovaly plíce. Důvod atentátu? Severokorejský vládce asi svého bratra považoval za případného mocenského konkurenta, byť ten nejevil o politiku vůbec zájem.

Bylo by příliš jednoduché říct: Takové zemi se vyhněte obloukem. Vždyť nejde jen o "nás", tedy všechny, co žijeme mimo KLDR, nýbrž i o miliony těch, co tam jsou, trpí pod režimním útlakem – a svět se o nich nikdy nedozví. Warmbierův osud je zkrátka třeba i připomenutím toho, jak důležité je tlačit všemi možnými způsoby na Čínu, aby se ke Kimovi a jeho vrahům otočila zády. Nebýt hospodářské a politické podpory z Pekingu, KLDR by už dávno zkrachovala.