Ztraceno v překladu je název známého filmu od Sofie Coppoly, který jistě mnozí z vás viděli. Dva cizinci se potkají v hotelu v Tokiu (Bill Murray a Scarlett Johanssonová) a sami se tak trochu "ztratí v překladu", lépe řečeno se v onom překladu tak trošku, kulantně řečeno, "zapomenou". Film nahrává konvenční představě, že se v překladu věci prostě ztrácejí. Přitom věda − a naše porozumění vůbec − v překladu spíše věci nalézá, než ztrácí.

Základní vědecká metoda je přeložit problém do ještě abstraktnějšího (zato přesnějšího) jazyka (většinou matematického), než je jazyk samotný, chvíli si s problémem v tomto matematickém světě hrát a pak výsledek zase přeložit zpět do jazyka lidí. Abstraktní část vědy nedělá moc jiného, než že překládá z reality do abstraktna a zpět, a právě v tomto překladu nachází netušené souvislosti a provádí své objevy.

Když se vás někdo zeptá, co je to pes, pak vězte, že pes je zejména podstatné jméno. Pes jsou tři písmena, svázaná jakousi logikou či gramatikou, mající návaznost na jiná slova. Ale není to to huňaté, co vám běhá po zahradě a skáče na návštěvy a štěká, o nic víc než dohodou, že tomu nebudeme říkat naběračka, ale pes. To huňaté samo o sobě prostě existuje, žádné označení nepotřebuje, slova dáváme my. A čím více slov, tím širší svět si stavíme. Můžeme trávit celé dny povídáním o psech, napsat o nich celé knihovny pohádek, pouček a elaborací − a ani u toho žádný skutečný pes být nemusí. To si jen my lidé budujeme svět, ve kterém se můžeme ztrácet a objevovat, analyzovat, dramatizovat a žádného psa k tomu ani nebudeme potřebovat. Bez symbolu psa bychom se ovšem daleko nehnuli. Skutečný svět je světem bezejmenným, není v něm žádná symbolika, tu věcem dodáváme až my. Samo o sobě světlo není o nic lepší než tma, smrt není o nic horší než život, veverka není o nic "roztomilejší" než krysa. Teprve v našem symbolickém jazyce (který nic neobsahuje, zato vše znamená) dávají věci smysl. A i když je něco jasné jako facka, je facka primárně symbolická − proč, od koho, před kým jsem ji dostal, jak na ni budu reagovat, je nezměrně důležitější než onen krátký moment štípavé bolesti. Smysl lze hledat jen v systému symbolů.

Překlad, ve kterém se cosi nalézá, ovšem nemusí být jen překladem z běžného lidského jazyka do matematiky. Ráno jako med, je krásná jako lilie − to jsou příklady, kdy je brzká část dne připodobněna k sladkému, hustému, lepkavému a táhlému exkretu včel a lidská samička k rostlině, provádějící fotosyntézu. V čem je ráno podobné medu? Téměř v ničem. V čem je žena podobná květu kytky? Téměř v ničem, či spíš vůbec v ničem. Přesto je tento nepřesný překlad z jedné oblasti do jiné (připodobnění ženy k lilii) mnohem vítanější než stokrát exaktnější popis typu jsi hezčí než 81 % jiných žen. V tomto smyslu je každý básník lhář. A právě v té abstraktní lži lze lépe vystihnout skutečnou podstatu věci. Je jako lilie totiž neznamená, že je dotyčná zelená, bílá, zvadlá, prodejná, řezaná, šlechtěná, a dokonce to ani neznamená, že voní; míníme tím pravděpodobně, že je dotyčná křehká, jemná, příjemná na pohled − jen malý zlomek vlastností, které má květina. Přesto všichni zhruba tušíme, co tím "básník chtěl říci". A to je právě to, co je nalezeno v překladu.

V druhém dílu Matrixu vystupuje Train Man, postava, která bydlí mezi světy ("skutečným" a "digitálním") a svou moc vyvozuje z překládání (převážení vlakem) z jednoho světa do druhého. Umí skutečného člověka přeložit do digitální/abstraktní formy (a udělat z něj program, nehmotný algoritmus, nebo z entity vyextrahovat smysl, duši) a naopak z počítačových programů udělat bytosti z masa a kostí. Ve svém světě je nepřekonatelný, neb tam, jak sám říká, je bohem. Žijeme v době tohoto překladu. Ten, kdo převedl materiální, hmotné (lego nebo budík) do digitální podoby (Minecraft nebo aplikace "budík") je dnes velice bohatým člověkem. Žijeme v jedinečné době, kdy každý z nás může lehce pozorovat migraci tohoto světa z hmotné reality do abstraktní virtuality. A ten, kdo je schopen toto vidět a překládat, bude vytvářet nové světy, kterým bude vládnout stejně tak, jako vládne jazykem. Žijeme v době překladu světa do ryzí symboliky. Hledej (se) v překladu.