Víte, koho máte před sebou? Sprostého podezřelého! Slova inspektora Trachty z divadelní hry Vražda v salonním kupé nejlépe vystihují postoj finančních úřadů ke svým klientům, tedy plátcům daně. Presumpce neviny neexistuje. Ve chvíli, kdy berňák pojme podezření, že daňový poplatník cosi zatajil, nezaplatil nebo třeba nezaplatí v budoucnu, neváhá vydat zajišťovací příkaz často kombinovaný s exekučním příkazem, vtrhne do firmy a bere, co se dá. To, že se občas splete a udeří na nevinné, nevadí. Totální ožebračení, doživotně zničená pověst nejen před úřady, ale hlavně před svými nejbližšími a rozpad rodiny jsou z hlediska finanční správy evidentně jen "vedlejšími efekty", na které není potřeba v honu o co nejlepší výběr daní brát zřetel. A plošné využívání devastujících zajišťovacích příkazů hájí.

Stát likviduje firmy pomocí zajišťovacích příkazů. Úřady přitom jednaly nezákonně

Finanční správa nebere ohled ani na rozhodnutí soudů, na které se poškozené firmy obracejí. V srpnu 2015 Krajský soud v Ostravě uvedl, že "zajišťovací příkaz je nejzazším prostředkem" a že se při jeho vydávání finanční úřad pohybuje na hraně, protože zasahuje do vlastnického práva daného ústavou pouze na základě míry pravděpodobnosti, jak na tom firma bude někdy v budoucnu. Nejvyšší správní soud už loni v říjnu potvrdil, že pokud existuje šance, že firma zaplatí daň, potom ji není možné zlikvidovat exekucemi. A také to, že když soud zjistí, že berňák nedodržel pravidla, je zajišťovací příkaz neplatný. Nic z toho zatím finanční úřad nedonutilo, aby svoje kroky jakýmkoliv způsobem změnil, případně aby chybu uznal. Naopak, když prohraje v jednom případě, začne u stejné firmy hledat jiné vady. Něco najít přece musí.