Když jsem se předevčírem přes Londýn vracel ze svatby kamarádky v Cornwallu, nemohl mě na přeplněném letišti neza­ujmout veliký palcový nadpis na titulní stránce jednoho z hlavních britských deníků. Hlásal trpké pohoršení nad tím, že se britským turistům zkomplikoval přechod jejich vlastních hranic. Což docela výstižně dokumentuje, jak je celá Veliká Británie rok po hlasování překvapena tím, že brexit − jehož hlavním smyslem bylo zkomplikovat volný pohyb obyvatel − zkomplikoval volný pohyb obyvatel.

Nositelé kdysi luxusních cestovních pasů Spojeného království budou muset na rozdíl od ostatních Evropanů nejen stát delší fronty a používat komplikovanější, neschengenské terminály (na to jsou ovšem zvyklí), ale budou se muset nově registrovat, zaplatit symbolický poplatek, odpovídat na četnější otázky ještě všetečnějších celníků a čelit řadě jiných nástrah, které vás na letišti mohou potkat. Můj britský kamarád měl plný rukáv historek, co všechno na něj při průchodu letištěm s britským pasem bude čekat a že mu to potrvá dvakrát déle než dříve. Povídal mi o tom, že celý brexit možná dopadne tak (doufá!), že si (movitější a mobilnější) budou moct koupit "evropský pas" (nebo občanství?), a začal spekulovat nad horentními sumami, které by se za takový "evropský pas" Britovi v budoucnu vyplatilo zaplatit. Chápu, že argumentace typu "jeden pán mi po přednášce povídal" je úsměvná, berte ji tedy prosím jen jako dokreslení obrázku, kde postačí.