Události posledních dnů ukazují, že problém finančního podhodnocení učitelů a tím reálně hrozící krize českého školství v dohledné budoucnosti je opravdu zásadní. O kantorských platech slyšíme v souvislosti se státním rozpočtem na příští rok, s hrozbami stávek i v předvolebních slibech politických stran.

Několika procent navýšení se již učitelé podle všeho domohli, ale je to klasicky jen ve stylu „aby se neřeklo“ nebo „ať dají zas chvíli pokoj“. U neinformované části společnosti, kterou nezajímá porovnání mezd vysokoškolsky vzdělaných lidí ani platová komparace pedagogů v rámci států EU či OECD, navíc další drobné navýšení nejspíš vyvolá dojem „zase jim přidali, tak co pořád chtějí…“

Obávám se, že k radikální změně situace, která by dokázala zvrátit nepříznivý trend (noví učitelé nenastupují a ti stávající postupně odcházejí do důchodu nebo soukromého sektoru), fiskální cesta nevede. Jenom ze státní kasy se krizi ve školství prostě nepodaří vyřešit nikdy.

Baterie do škol

Lepší než konstatovat, že něco nejde, je myslím hledat jiné možnosti, jak by to třeba jít mohlo. Pokud jde o problém žádoucího dofinancování českých pedagogů, dovolím si zde rozvinout svoji myšlenku případného „polosponzoringu“ ze strany firem a bank, naznačenou v předchozím komentáři pro Hospodářské noviny. Nový návrh pracovně označuji Baterie do škol.

Nelekejte se, nejedná se o další díl „ozdravného seriálu“ Ovoce do škol, Mléko do škol atd. a děti nebudou místo jablek a jogurtů dostávat žádné monočlánky ani devítivoltovky. Nejde mi o posílení zdraví žáků, ale o pokus ozdravit naše školství s výhledem na příští roky právě na základě nové finanční energie, načerpané z byznysu a ziskového sektoru. BATERIE je zkratka vzniklá takto: Business And TEachers – Relation Improving Education.

Chtěl bych vyzvat všechny podnikatele, firmy, manažery a banky, aby zvážili návrh přispívat podle svých možností na zvýšení podhodnocených mezd učitelů. Bohatýři všech firem, spojte se! Vždyť i na vás měli vaši učitelé celoživotní vliv, vložili do školní práce s vámi kus sebe samých a teď se o to snaží i u vašich dětí a vnoučat. Byla by to možná určitá možnost, jak učitelům „splatit dluh“. Oni totiž za své neodpovídající ohodnocení nemohou.

Je to tak trochu jako ve vztahu rodičů a dětí. Ten je nejprve nereciproční, protože když jsou děti malé, rodiče o ně pečují bez nároku na adekvátní odměnu. Prostě to dělají jako svůj životní úděl a odměnou jim je jenom něco nevyčíslitelného – dětský úsměv, štěstí, spokojenost. Časem se ale okolnosti změní a nemohoucí rodiče potřebují vrátit pomoc od svých dospělých a finančně zajištěných dětí. Nevyhnutelná životní reciprocita.

Kantor si nemá kde přivydělat

Slyším vás: spolufinancování pedagogů by tím pádem byla vlastně charita, pomoc v nouzi, příspěvek na chudé. Tak tomu jistě není, učitelé nejsou handicapovaní, nežebrají ani nespí pod mostem. Ale trochu pravdy v tom bohužel je, protože by skutečně šlo o pomoc potřebným. Kantoři jsou pro naši společnost potřební stejně jako policisté či lékaři, ale na rozdíl od nich si nemohou v rámci své profese přivydělat například nočními službami či pohotovostmi. Dlouhodobé podhodnocení učitelů je ostudou českého státu.

A to jsme státem, který se hrdě hlásí k tradici pedagoga světového významu. Když to spojím s ochotou našeho národa přispět na bohulibé účely třeba při povodních nebo na stavbu Národního divadla, napadá mě jako provokativní motto zamýšlené výzvy „Národ Komenského sobě“. V žádném případě však věc není myšlena tak, aby svojí stokorunou přispívali na učitele senioři či nemajetní lidé. Mířím pouze na solventní osoby, tj. z podstaty věci převážně osoby právnické, podniky, korporace atd.

Mohl by to být jakýsi lakmusový papírek: potvrdí se vysoké hodnocení (prestiž) učitelů i reálně prostřednictvím možnosti je spolufinancovat? Pomohou firmy a podnikatelé kantorům za předpokladu, že bude jejich případný dobrovolný příspěvek – nikoliv státem nařízená daň – adresný a nerozplyne se v bující byrokracii státního aparátu nebo v dávkách pro ty, kdo zneužívají náš sociální systém?

Pomozte vymyslet, jak na to

Tím se dostáváme k technikáliím mé vize BATERIE do škol. Nejsem účetní ani úředník, proto se předem omlouvám za přílišná zjednodušení. Představuji si pro tyto účely nějaký typ transparentního účtu (ovšem bez možnosti zobrazování dehonestujících vzkazů jako v případě účtu Miloše Zemana) nebo jinou variantu oficiálního konta. Když může být Konto Bariéry, mohlo by klidně být i Konto Baterie.

Pokud by se relevantní finanční prostředky vybraly, následoval by distribuční problém – jak je rozdělit a převést jednotlivým učitelům (těch je zhruba 118 tisíc). Takový rozdělovatelský oříšek. Tato administrativní procedura by se zřejmě neobešla bez MŠMT a následně i zřizovatelů škol, jimiž jsou obce a kraje. Kdyby ale významná suma k dispozici opravdu byla, povolaní by si s jejím rozdělením jistě poradili, buď jednorázově, nebo například připočítáním k mimotarifní složce mzdy apod.

Vybrané sumě ani procedurálnímu vylepšení se meze nekladou, proto při realizaci své vize uvítám pomoc a podporu z vaší strany (kontakt zde). Raději však předem počítám s tím, že počítat nebude co. Nápad se neujme a české školství zůstane dál na okraji zájmu i propasti. Co pak? Nevím. Ale za sebe mám v té věci jasno. Spolu s hrdinou filmu Přelet nad kukaččím hnízdem si budu moci říct: „Sakra, aspoň jsem to zkusil!“.