Málokterému politikovi se povede stanout v čele vlády v okamžiku, kdy popularita jeho strany strmě roste, ekonomika trhá rekordy, klesá nezaměstnanost a zemi nehrozí žádné vnější nebezpečí ani živelní katastrofa. Ve Spojeném království teď vládne žena, která asi ještě před dvěma lety doufala, že se stane premiérkou v roce 2020, kdy v Downing Street hladce vklouzne do erárních "bačkor" nošených Davidem Cameronem a nebude si muset dělat hlavu z euroskeptických politiků umlčených v referendu v červnu 2016. Jenže Cameron sepisuje memoáry, které by si zasloužily pracovní název "Jak jsem to celé zmastil", vítězní probrexitáři jsou stále nespokojení a Mayová musí žonglovat snad s více míčky než její nešťastný předchůdce.

Možná jen Winston Churchill byl v květnu 1940 v nezáviděníhodnější situaci ve srovnání s paní Mayovou. Ta pronese na stranické konferenci Konzervativní strany v Manchesteru nejspíš ve středu 4. října zásadní projev pro domácí publikum o brexitu a celkovém směřování země. Očekávaný proslov opatřil Independent přívlastkem "make-or-break". A opravdu je docela dobře možné, že pokud si většinu delegátů, potažmo vlastních poslanců, po neúspěchu v předčasných volbách Mayová svou vizí nezíská, půjde v dohledné době "od válu". Přirozených spojenců má ministerská předsedkyně pomálu. Nejsilnějším argumentem pro to, aby se udržela v "čísle 10", je strach toryů z oslabení britské pozice při jednáních o brexitu, panika z prohloubení chaosu a hlavně noční můra v podobě posílení šancí labouristického lídra Jeremyho Corbyna dostat se k moci.

Do Mayové se strefují všichni. Euroskeptici, že je moc měkká, tzv. "remainers" zase proto, že je ohledně unijního odcházení a avizovaného osekávání imigrace údajně moc tvrdá. Evropští partneři si pak přinejmenším myslí, že je britská premiérka, podobně jako její vládní tým, ve věci brexitu zcela nepřipravená. Pro poslední jmenované publikum chce Mayová někde v příštích týdnech v dalším projevu přiblížit svoji představu ohledně přechodné dohody s EU po březnu 2019, až Británie unii formálně opustí. Té přechodné dohody, jejíž nutnost Mayová dlouho nepřipouštěla. Financial Times soudí, že by Mayová mohla pro období zhruba až tří let po roce 2019 nastínit takové uspořádání, které se nápadně podobá současným smluvním vztahům Británie s EU. O pár dnů později v Manchesteru pak ale nejspíš premiérka veřejnosti a spolustraníkům zopakuje, že si ve finále přeje tvrdou odluku od unie. Který projev si tak máme vybrat coby ten "pravý"?!

Právě tahle nekonzistentnost se může premiérce vymstít. Je otázkou, jestli toryovští euroskeptici Mayové uvěří, že přechodné setrvání např. v celní unii a jednotném trhu bude skutečně přechodné a že se reálný brexit se vším všudy nebude s ohledem na zhoubné dopady na ostrovní ekonomiku odkládat tak dlouho, až k němu nakonec nedojde. Na druhou stranu unijní lídři nemusí Mayové "zbaštit", že sbližování stanovisek Británie a sedmadvacítky je reálné a že nejde jen o zastírací manévr, aby se konečně zahájila pro Londýn tak důležitá jednání o budoucí obchodní dohodě. Poslanci Evropského parlamentu mají hlasovat o tom, jestli je pokrok v jednáních dostatečný k tomu, aby se počátkem října obchodní dohoda skutečně dostala na stůl (konečné slovo má Evropská rada). Europoslanci budou posuzovat, jestli pokročila rokování o statusu unijních občanů, podobě hranice mezi Ulsterem a Irskem a závěrečném účtu za brexit. Všechna zmiňovaná témata zatím povážlivě drhnou, a tak je docela dobře možné, že se startovního výstřelu obchodních jednání asi až do prosince nedočkáme.

Premiérka tak může do Manchesteru přijet v hluboké defenzivě a pro její kritiky to může být příslovečná poslední kapka, že to s paní Theresou už prostě dál nejde. Jak z hlediska státu, tak z pohledu mateřské Konzervativní strany. Není vyloučeno, že právě v Manchesteru oznámí Mayová svůj odchod z čela strany i vlády, ovšem nikoliv okamžitý, nýbrž v horizontu třeba dvou let. I o téhle variantě se docela intenzivně špitá.