Když pozoruji, s jakým až vulgárním nezájmem a opovržením se v Česku mluví o politicích a jak se politika redukuje na spor o to, kdo kdy co nakradl, dere se mi často na mysl srovnání s dobou, kdy se státnictví těšilo daleko většímu respektu jako vážená aktivita privilegovaných. V Anglii 19. století si snad nikdo jiný tolik neuvědomoval hodnotu a význam politiky jako historik a státník Thomas Babington Macaulay. Vzpomeňme si třeba na naše internetové diskuse, když čteme, co napsal o Edmundu Burkovi a jeho působení v parlamentu: „Promlouvat pod starobylými klenbami Westminsterské haly, ve jménu anglického národa, u tribunálu anglických lordů […] se mu zdálo být vrcholem lidské slávy.”