Superdebata České televize před volbami nebude tak úplně super. Andrej Babiš zahnul na Novu a následoval ho, jako na vodítku, Lubomír Zaorálek. Z nejsilnějších partají budou v předvečer voleb na obrazovce veřejnoprávní televize k vidění – při vší úctě - jen béčka. Je z toho poprask, ale, upřímně řečeno, dalo se to čekat. Kde kdo obviňuje Babiše ze zbabělosti, prý se bojí konfrontace. Ve skutečnosti ale hlavně využil možnosti dostat těsně před volbami co nejvíc prostoru a oslovit co nejvíc diváků. Zkrátka zachoval se tržně – ve smyslu "trhni co můžeš" -, v čemž je koneckonců konzistentní celý život.

Debata lídrů dvou nejsilnějších stran na Nově den před volbami není nic tak úplně nového. V roce 2006 se v předvečer voleb utkali Jiří Paroubek s Mirkem Topolánkem, debatu tehdy vedl Martin Veselovský. A střety obou lídrů předtím zorganizovaly i Česká televize a Prima. Nikdo to tehdy moc nezpochybňoval, řešilo se hlavně, zda je korektní podložit podsaditého Paroubka stupínkem, aby proti Topolánkově postavě nebyl v nevýhodě. A pak už jen jak má být ten stupínek vlastně vysoký.

Volební deník petra honzejka

Je ale pravda, že před jedenácti lety měl bipolární model předvolební publicistiky – na rozdíl od letoška – objektivní opodstatnění. Volby byly primárně střetem ODS a ČSSD, obě strany se přetlačovaly ve vedení, před zbytkem pole vedly o parník a nakonec dostaly v součtu skoro 68 procent hlasů. Dnes je situace úplně jiná. ANO a ČSSD se zřejmě v součtu budou pohybovat někde kolem čtyřiceti procent, takže hrát si na to, že volby jsou jen "o souboji" Babiš–Zaorálek, je přece jen trochu ujeté. Fakt je ten, že Nova zkrátka nabídla Babišovi extra buřt, a on ho s chutí pozře.

Můžeme se zajisté dlouze bavit o tom, proč něco takového Nova udělala, a dokonce kvůli debatě odsunula svůj kasaštyk, Ordinaci v růžové zahradě. V éteru létají fantastické zkazky, že může jít o součást dohody o budoucí změně vlastnictví televize, či legendy o vzájemných přátelských či byznysových vazbách jednotlivých lidí v pozadí. Ale v Česku se toho napovídá a nemusíme naskakovat na každý drb, že ano. Můžeme si – po aplikaci jisté dávky naivity - třeba i myslet, že Nova chtěla jen uloupnout České televizi diváky, kteří jsou nažhavení na předvolební debatu víc než na "Růžovku". Dá se docela dobře odhadnout, že duel Babiš-Zaorálek bude mít o dost větší sledovanost než paralelně vysílaná ne-tak-úplně-superdebata Václava Moravce. Na druhou stranu, větší sledovanost by Nově zřejmě přinesla Ordinace. Inu, asi to mají pánové z Novy ve všech souvislostech opravdu, ale opravdu dobře spočítané.

 

V prekérní situaci je ovšem Česká televize. Na sociálních sítích se objevila spousta doporučení, co má nyní dělat. Třeba, že pokud nepřijdou do superdebaty Babiš a Zaorálek, měla by nechat křesla ANO a ČSSD volná. Pokud to neudělá, vlastně tím zvýhodní obě jmenované strany, protože budou mít v klíčovém předvolebním momentu v českém éteru víc prostoru než ostatní, říkají tyto hlasy. Ovšem ČT má vlastní předvolební pravidla, ve kterých se nic nepíše o tom, že by partaj musela nominovat do klíčové debaty zrovna lídra. A z vedení zpravodajství zaznívá (relevantní) argument, že "rovinu" mohou pískat jen na vlastním hřišti; tedy že v rámci ČT musí dát všem stejný prostor a nemohou se ohlížet na to, se děje mimo. Takže prázdné židle nebudou. Něco na tom je, asi to jinak nejde, ovšem stejně se vkrádá otázka, jestli by přece jen televize veřejné služby, když už má v názvu veřejnou službu, neměla pečovat o férovost veřejné debaty tak nějak obecněji. Fakt je, že ANO s ČSSD za těchhle okolností neférovou výhodu před volbami mít budou. Bohužel, situace nemá dobré řešení.

Ovšem v ANO to v každém případě pořešili šikovně, to zase ano, všechna čest (jestli se tedy o cti dá mluvit.)


V kolonce "bizzar" předvolebního glosáře mají zaslouženou premiéru lidovci. Pražská KDU vyrukovala do kampaně s heslem "Stálí v názorech, odvážní v činech". V případě partaje, u které jedna z klíčových jistot spočívá v tom, že může kdykoli otočit, je to skutečně odvážné heslo. Schválně, zkuste si třikrát za sebou říci: "Stálý jako lidovec" a nezačít se nahlas smát (v případě, že jste člen či příznivec STAN, nezačít plakat). Nic proti Danielu Hermannovi a Janu Čižinskému, jedničce a dvojce pražské kandidátky KDU, ale takhle radikální využití oxymóra v politice jsme tu ještě neměli. Snad jen když Miloš Zeman dostal v New Yorku řád "Bojovník za pravdu".


A na závěr postřeh od sousedů. Němci si zvolili nový Spolkový sněm, stačil jim na to jeden den. U nás budou volby opět roztažené jako heligonka. Jak kdosi podotkl, je zajímavé, že Němci stihnou ráno kostel, pak volby, večer bundesligu a v pondělí vyrazí zčerstva do práce, přičemž se nezdá, že by kvalita jejich demokracie a života vůbec nějak trpěla. Srovnejme to s volbami u nás: V pátek v poledne otevřeme volební místnosti, abychom večer skuhrali nad malou účastí, v sobotu dopoledne se bojíme výsledku, odpoledne nadáváme na výsledek, načež neděli věnujeme povolební kocovině, která plynule přejde do dalšího týdne. Není na čase přemýšlet o tom, že bychom volby zorganizovali, řekněme z psychohygienických důvodů, také v jeden den – třeba právě podle německého modelu?