Pouze dvěma kancléřům se povedlo vládnout čtyři mandáty za sebou – Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi. Teď se k nim do klubu přidává i Angela Merkelová. Její strana CDU sice přišla ve volbách do Spolkového sněmu o hezkých pár procent, jenže i tak suverénně zvítězila.

Tento úbytek hlasů – celkem o devět procent oproti minulým volbám – bude samozřejmě považován za facku zavedeným stranám. Zvlášť když k tomu přidáme ještě pád sociálních demokratů do končin, kde od vzniku Spolkové republiky ještě nikdy nebyli.

Jenže není tahle interpretace příliš ovlivněná tím, že se nahnědlé partaji AfD podařilo dosáhnout na třetí místo? Vypadá to sice jako ohromující zpráva, ale na druhou stranu: Vždyť se spolu s AfD do Bundestagu dostává, či lépe řečeno vrací, také liberální demokraté z FDP. Ty však rozhodně lze považovat za stejně zavedené a tradiční jako SPD a CDU.

Jestli se tedy někdo může po dnešním dni radovat, je to hlavně Merkelová. Ona bude dál vládnout, nikoli AfD, jichž se všichni bez výjimky štítí. Místo vlády spolu s SPD, která už oznámila odchod do opozice, se Merkelové nabízí možnost koalice se Zelenými a právě s FDP.

Na atmosféru ve své zemi měla zkrátka dobrý odhad. Vedla zjevně záměrně nudnou kampaň, jejímž podtónem bylo sdělení, že zatímco svět kolem se zmítá ve zmatcích (od těch trumpovských přes brexitovské až po válečné dál na východ a jihovýchod od našich krajů), ona nabízí osvědčenou jistotu a klidný tah na branku prosperity a stability. Nikdo, ani AfD, nenašel na tohle poselství recept tak účinný a jedovatý, aby CDU ztroskotala podobě jako SPD.

Změnilo se tedy po dnešku Německo? Jen málo. Ve svém parlamentu bude sice mít poprvé v poválečných dějinách stranu, jejíž předseda třeba nedávno chválil vojáky Wehrmachtu za jejich úspěchy ve druhé světové válce, ale vládnout bude dál matka Angela. Pokud dnes dostala facku, rozhodně nebyla taková, aby jí mohla z tváře vymazat úsměv.