Média se s příchodem internetu ocitla v těžké pozici. Informace jsou jednoduše dostupné a lidé nejsou zvyklí za ně platit, jako tomu bylo v případě tištěných médií. Deníkům rapidně padá prodej a vydavatelé tak přicházejí o příjmy. Lidé už nečtou své oblíbené noviny, ale chtějí dostávat informace ze všech stran. Nikdo ale nemá zájem o nepravdivé či falešné zpravodajství.

V poslední době se po celé Evropě i celém světě nezadržitelně šíří nebezpečné falešné zprávy, které jsou zkázou moderního demokratického procesu. A nyní se zdá, že Evropský parlament podniká kroky, které jejich šíření ještě usnadní, a to prostřednictvím reformy autorských práv. Navrhované opatření zcela změní způsob, jakým sledujeme zprávy na internetu. Pokud bude schváleno, bude podstatně těžší najít na internetu relevantní informace o jakémkoliv dění kolem nás. To by ulehčilo všem falešným hráčům, aby směrovali nepravdivé informace k nic netušícím občanům.

Vydavatelé a tvůrci zmíněného opatření si od zpřísnění autorského práva slibují zkvalitnění žurnalistiky a zvýšení výnosů v mediálním průmyslu. Ovšem skutečně se zvednou výnosy? Možná ano, ale za předpokladu, že by se všichni hráči mediálního ekosystému rozhodli nové bariéry odstranit tím, že budou platit za licence. V každém případě zavedení nových povinností souvisejících s autorským právem bude vytvářet bariéry šíření seriózních zpráv, zatímco falešným zprávám nebude stát v cestě nic.

Jde o novinařinu, nebo o peníze?

Je zachování kvalitní žurnalistiky skutečným cílem další unijní regulace? Anebo je důvod jiný? Třeba přinutit sociální sítě a agregátory zpráv platit vydavatelům, na jejichž obsah odkazují? Podle navrhované směrnice by totiž zveřejňování byť i titulků zpráv bylo bráno jako porušení autorského práva.

My ale víme, jak to dopadlo v Německu nebo Španělsku, kde mají s obdobnou právní regulací zkušenost. Ukázalo se, že si hodně subjektů nemůže dovolit zaplatit za přebírání informací z internetu, což by nahrávalo tvůrcům falešných zpráv, kteří si s autenticitou a pravdivostí informací hlavu nelámou.

Navrhované opatření by mohlo v důsledku omezit sdílení informací a dostat uživatele internetu do informačního vakua. Zároveň by to ohrozilo start-upy, které by si nemohly tuto změnu ekonomicky dovolit. V neposlední řadě to posílilo tvůrce falešných zpráv, kteří by jistě nepožadovali peníze za šíření „svých“ informací.

Nepotřebujeme další regulace ze strany EU

Dnes je maximálně důležité, abychom měli možnost jednoduše vyhledat a ověřit jakoukoliv informaci a mohli tak zjistit, nakolik je pravdivá.

Současně stojí za úvahu, zda stávající právní úprava českého autorského práva již obdobnou situaci neřeší. Mám za to, že na internetové zpravodajské servery lze nahlížet jako na určitý druh databází, a autorskoprávní ochrana databází je již dostatečně upravena v současném autorském zákoně. Proto další unijní snahy o další regulaci nevnímám příliš pozitivně.

Zdali české internetové zpravodajské servery uzavírají licenční smlouvy s agregátory zpráv nebo sociálními sítěmi, či nikoliv, je zcela jistě obchodní rozhodnutí všech zúčastněných stran. Zamyslíme-li se nad stávajícím stavem, současný status quo je ve své podstatě ku prospěchu všem – internetovým zpravodajským serverům tím, že mají návštěvnost, čtenost, a mohou mít tedy i příjem z reklamy; agregátorům zpráv tím, že disponují zdroji seriózních informací, které mohou poskytnout širokému okruhu uživatelů. A v neposlední řadě ku prospěchu čtenáři, který dostane koktejl informací napříč zpravodajskými servery a může si vytvořit vlastní, nezávislý názor.

A přeci o to tady má jít, o kvalitní žurnalistiku a ochranu před falešnými zprávami. Proč něco nově regulovat, když vše funguje a všichni jsou spokojeni.