Cože to vlastně bude tématem letošních voleb? Drahé byty? Máslo? Ale kdeže, nakonec se zdá, že to bude lithium, kov, o kterém doopravdy nikdo nic neví, kromě toho, že se bez něj neobejdou baterie, o kterých také většina lidí absolutně netuší, jak se vyrábí. Nicméně všichni vědí, že lithium, to je něco drahého, něco, díky čemu by se z České republiky mohla stát − finančně samozřejmě − druhá ropná Arábie typu Emirátů, Kataru. Případně že by se Češi (a možná i Moravané) mohli finančně proměnit třeba v dynastii Saúdů a do konce života žít z renty, pardon, z lithia. Po lithiu je prostě poptávka a to, že ho naši předci nevytěžili, je plusem pro nás, novou ekonomiku, která už vyčerpala přísun peněz z privatizace, investic, oslabené koruny a vůbec všech možných pokusů, takže nezbývá než se vrátit k jádru, respektive k lithiu. A za to, že někdo těžbu "zaprodal cizákům", si zaslouží nejen projednávání na vládě a v parlamentu, případně veřejnou pohanu v televizní debatě, ale bezpochyby i úděl horší než smrt, ať už si pod tím představíme cokoliv.

A teď co doopravdy víme o smlouvě, o které volební lídr ANO Andrej Babiš tvrdí, že jde o krádež za bílého dne, a u které úřadující předseda ČSSD Milan Chovanec za každou cenu potřebuje najít viníka, na kterého by mohl ukázat prstem, nebo snad ještě lépe samopalem, který by podle něj měla mít každá pořádná česká rodina? Není úplně jasné, proč memorandum o porozumění mezi ministerstvem průmyslu a držitelem licence na průzkum, australskou firmou European Metals Holdings, podepsal ministr průmyslu Jiří Havlíček minulý týden, pár dní před volbami. Z materiálu MPO s názvem Jak to bylo doopravdy vyplývá, že "by projekt neměl být zdržován, aby Českou republiku ve snaze vybudovat řetězec zpracujících firem nepředběhl konkurenční projekt na ložisku lithia Jadar v Srbsku." Nelze se zbavit dojmu, že v zemi, která mnoho desítek let dobíhala a předbíhala Západ, aby nakonec skončila klopýtajíc a sípajíc v závěsu, mohlo jakékoliv dobíhání klidně počkat.