Půldruhého roku po referendu o brexitu a více než půlrok po uvedení dvouletého rozvodového řízení do chodu působí britská vláda dojmem tragické zmatenosti. Tento týden začalo páté kolo vyjednávání mezi Bruselem a Londýnem. Leč kabinet Theresy Mayové stále nebyl schopen předložit detailní návrh, jakým způsobem chce splatit finanční závazky vůči EU. Dodejme, že z nich se těžko může vykroutit, pokud se nehodlá zachovat jako lump.

Podobně je Mayová stále vágní, když přijde na to, jak si představuje budoucí režim na irsko-severoirské hranici, která se v březnu 2019 stane vnější hranicí Evropské unie. Ví se zatím jen to, že by si tam Londýn nepřál žádné rampy a kontroly − prostě aby to tam mohlo hezky dál fungovat jakoby po schengensku. Jenže to samozřejmě není příliš seriózní návrh. Takže co tedy?

Dokud tohle nebude jasné, není Evropa logicky ochotná bavit se o budoucích obchodních dohodách, přechodných dobách pro adaptaci byznysu atd. Čas běží, věc uvázla na mrtvém bodě a celé to je zarámované zjevnou politickou slabostí britské premiérky. Ta nejdřív šlápla dost fatálně vedle, když letos na jaře vypsala předčasné volby a pak v nich ostrouhala. Vrcholem jejích patálií pak jistě byl její projev na programové konferenci konzervativců minulý týden, kdy jí selhával hlas kvůli nachlazení, nápis za jejími zády se začal ztrácet a známý vtipálek si z ní ztropil legraci, když se mu podařilo přijít až k jejímu pultu a předat jí formulář o propuštění z práce, prý vyplněný jejím ministrem zahraničí Borisem Johnsonem.

Bylo to vtipné, protože trefné. Johnson patří ke stoupencům "tvrdého brexitu", tedy negentlemanského odchodu z EU, a Mayové stále podráží nohy vyhlašováním vlastních, na vládě předem nedohodnutých "červených linií", které prý nesmějí být při jednáních překročeny. Mayová by si získala značnou autoritu, kdyby Johnsona vyhodila. Jenže to si nemůže dovolit, neboť by proti sobě poštvala nacionalistickou, ostře probrexitovskou část strany. A Johnson? Ten si zase zjevně uvědomuje, že Mayovou nesmí podrazit docela. Z průzkumů vychází, že by jej jen 20 procent obyvatel chtělo mít v čele vyjednavačů. Celé to je zkrátka zaseklé, ba tristní.

Včera někoho ve vládě podle deníku The Daily Telegraph napadlo, že by Británie mohla členství v EU nahradit zapojením do Severoamerické dohody o volném obchodu, která zahrnuje USA, Mexiko a Kanadu. Jistě, logiku to možná nějakou má, byť by se tedy celá dohoda asi musela přejmenovat, jenže to zásadní je jinde. Co se nejdřív řádně a férově rozloučit s EU?