Jeden z tragikomických příběhů voleb píší Realisté politologa Petra Robejška. Velká očekávání, silné řeči, billboardy všude možně a… nejspíš nic.

Jak lze usuzovat z webu Realistů, naději na vstup do sněmovny čerpají už jen z internetového průzkumu Sanep, který jim dává sedmiprocentní potenciál.

Jenže zaprvé lepší preference v hrsti než potenciál na střeše a zadruhé Sanep bere vážně jen ten, komu už nic jiného nezbývá. Realisté budou rádi, když dostanou tři procenta, za která se jim vrátí aspoň část peněz investovaných do nákladné billboardové kampaně, ale realistický odhad nabízejí renomované agentury, podle kterých bude zisk ještě o dost menší. 

Volební deník petra honzejka

Proč to Petru Robejškovi, který rozjel politiku, kterou kdosi na počátku nazval "smart populismus", nejde?

Zaprvé proto, že na trhu populismu je narváno. Partají, které se snaží trhnout na strachu z migrace a odporu ke "zlému Bruselu", je přehršel. Přesvědčit voliče zákazníky, že si mají vybrat právě tenhle model antibruselismu, není snadné.

Nejen proto, že existují strany, které dělají totéž déle a víc "natvrdo". Ale i proto, že nějakou formu nacionálního obranářství mají v programu nebo v heslech vepsanou i mainstreamové strany, například ODS, ANO a vlastně svým způsobem i ČSSD. Odlišit se v zemi, kde vlastně celá politická reprezentace odmítá migrační kvóty, na kterých se shoduje většina Evropy, a kde vlastně všichni chutě bojují za vyzbrojování obyvatelstva, je zapeklitý úkol i pro tak chytrého (bez ironie) populistu, jako je Petr Robejšek.

Druhý důvod je v tom, že Realisté, právě ve snaze odlišit se, udělali základní chybu, která se v politice, pokud chcete uspět, opravdu stát nesmí: Stali se, minimálně pro část potenciálních voličů, směšnými. Jejich kampaň "Pro mámu", "Pro tátu", "Pro děti" vypadala od začátku jako parodie a vybízela ze všeho nejvíc k notování popěvku "Mámo, táto v komoře je myš".

Když se ve finále objevily plakáty "Pro tátu - pušku do ruky", panovaly na sociálních sítích delší dobu pochybnosti, jestli jsou vůbec pravé, nebo si někdo z Realistů střílí.

Bohužel pravé jsou. V Praze je sice neuvidíte, ale když vyjedete třeba do Ústí nad Labem, kde za Realisty jako jednička kandiduje velkozbrojař Jiří Hynek, uvidíte jich tolik, že máte pocit, že do deseti minut začne mobilizace. Vypadají takhle:

Realisté

No a regionalizace kampaně Realistů nese i další interesantní ovoce jako třeba tento plakát, který se údajně vyskytuje na Olomoucku. Prý to také není parodie.

realistA c nikA b

Litujeme, ale v oblasti islamofobie podniká Tomio Okamura daleko obratněji, takže mu to, na rozdíl od Petra Robejška, vynáší. A to pořádně.

No a srovnání s Tomiem Okamurou vede k poslednímu – a možná nejdůležitějšímu důvodu, proč se Realistům nedaří tak, jak si sami vysnili. Petr Robejšek se nazývá "mentorem" strany. Čtete dobře. Není to předseda, je to mentor. A také tak vypadá.

Což je problém, protože když chcete fungovat jako úspěšný populista, musíte být schopen působit aspoň trochu jako jeden z těch, které chcete oslovit. Nikoli jako profesor, jenž přijel poučovat nevzdělance, kterými dle celkového vzezření, dikce a tak dále vlastně hluboce pohrdá.

Voliče si získáte tím, že je přesvědčíte, že jste jako oni. Ne tím, že je zmentorujete málem až k smrti.

Okamura tohle umí, Robejšek ne. Jistě, Realisté cílí na jinou skupinu než SPD. Na vzdělanější a bez urážky chytřejší voliče. Ale z hlediska sociální komunikace zase Robejškův typ populismu tak moc "smart" není.

Proto je akademik Robejšek, alespoň pro tyto volby, tam, kde je.