Vážení čtenáři, volební deník dnes devatenáctým dílem končí, tak budu trochu osobnější. Začínají volby, v sobotu odpoledne budeme vědět, jakým směrem se vydá Česko, a to možná na delší dobu, než jen na další čtyři roky. Prezident Miloš Zeman tvrdí, že tyto volby nemají žádné jednotící téma. Není to pravda. Věcných témat je sice pomálu, ale tentokrát nejde jen o daně, charakter zdravotnictví, kilometry dálnic a podobně.

Poprvé v existenci samostatného Česka je pravděpodobné, že většinu v Poslanecké sněmovně získají formace, které tak či onak zpochybňují fungování polistopadového demokratického systému. Nemyslím si, že by šlo přímo o volby osudové, jak tvrdí například filozof Václav Němec, i když jeho argumenty v tomto textu stojí za zvážení. Soudím ale, že jde minimálně o volby zlomové. Jak z pohledu vnitřního fungování země, tak z pohledu zakotvení v EU.

Volební deník petra honzejka

Koho, co a proč považuji pro vývoj Česka za riziko, popisuji v textu, který v pátek vychází na titulní straně Hospodářských novin a na jehož vyznění jsme se s kolegy prakticky všichni shodli. Riziko podle nás představují nejen komunisté a otevřený xenofob Tomio Okamura, který by nejraději oplotil Česko ostnatým drátem. Ale i předseda ANO Andrej Babiš. Od politika, který nechápe, že instituce liberální demokracie jsou zřízené nikoli proto, aby usnadňovaly "makání", ale aby výkon moci komplikovaly a chránily nás před jejím eventuálním zneužitím, je možné čekat cokoli.

Bude samozřejmě záležet na tom, jak bude vypadat po volbách nová vláda, co udělá prezident Miloš Zeman, jehož "ústavní kreativita" je pověstná. Vyloučené není prakticky nic, můžeme nakonec také dospět k novým volbám... ale to všechno by byly předčasné úvahy. Teď jde o to "koho?".

Jmenovat jednu stranu si netroufnu, sám zvažuji do poslední chvíle tři varianty. Jako inspirace v každém případě může sloužit třeba text komentátora Alexandra Mitrofanova, ve které vyjadřuje múzicky své preference a z nějž si dovolím citovat: "Žijeme pohromadě v pokoji, který je poměrně malý. Nedává možnost utéct do tak vzdáleného kouta, že tam bude jiný vzduch než ve zbytku místnosti. Nechci čichat pšouky třídní a etnické nenávisti. Hnusí se mi rozstřikování spreje s pachem ošizených uzenin. Stejně tak nadutost, ať nosí šat pravý či levý. Nelíbí se mi, že někdo sice pootevře větračku, ale přitom hulí tak silně, že vidí svět jiný, než je. Chabá je deklarace, že budu uvažovat o čerstvém vzduchu, pokud to schválí ti, kteří mají rádi smrádek, ale teplíčko."

Daleko konkrétněji se vyjádřil na Facebooku publicista Josef Bouška. Jeho úderná úvaha psaná občas slovy nehledanými může představovat jisté vodítko při rozhodování "komu to hodit". A když nebudete s některými charakteristikami stran souhlasit, tak se alespoň zasmějete.

A když už jsme u té zábavy: Než bude v sobotu odpoledne jasno, jak volby dopadly, můžete si ukrátit čas volební tipovačkou, kterou zorganizoval kolega David Klimeš a při které se dá vyhrát jeho knížka "Jak probudit Česko", která by mimochodem měla být povinnou četbou pro všechny příčetné politiky.

Vážení čtenáři, děkuji za laskavou pozornost, kterou jste - někdy chaotickému - volebnímu deníku věnovali. A přeji šťastnou ruku nejen při tipech, ale hlavně při volbách samotných!